10.kapitola

10. března 2018 v 15:00 | Mcgarry Katie |  1. Překroč svůj stín- McGarry Katie
Noah
"Podrž mi to." Paní Collinsová mi šoupla kouřící kelímek a dala se znova do boje se zamčenými dveřmi školy. V mdlém ranním světle bylo sotva vidět a jí dělalo potíže najít v obrovském svazku klíčů ten pravý. Napadlo mě vmést jí do tváře mizerné organizační schopnosti, ale rozhodl jsem se to nedělat. Už to, že si troufla být sama s grázlem jako já, chtělo dost kuráže.

Teplo sálající z jejího kelímku kávy mi připomnělo, jaká je venku zima. Na odhalených rukou mi vyrazila husí kůže.
Vlastnil jsem jedinou košili s dlouhými rukávy, a ta byla vyhrazená jen pro moje bratry. Nemít bundu bylo pěkně debilní.
Zadívala se na tetování na mém bicepsu a její věčný úsměv trochu povadl. "Kde máš bundu, Noahu? Je zima."
"Někomu jsem ji půjčil."
Oddychla si úlevou, když další klíč konečně zapadl do zámku. Pokynula mi, abych šel dovnitř. Místo toho jsem podržel dveře a kývl na ni, aby šla první. Při mém štěstí by hlídač nejdřív střílel a pak teprve kladl otázky.
Ozvěna nesla naše kroky ztichlou chodbou. Díky nové ekologické politice naší školy se světla rozsvěcela přesně v momentě, kdy jsme procházeli kolem. To mě žralo. Jako by nestačilo, že sociální systém sledoval každý můj krok, ted ho sledovala i tahle budova.
"Komu jsi půjčil tu bundu?" Paní Collinsová došla ke dveřím své kanceláře a odemkla je na první pokus.
"Jedné holce." Holce, která mě celé pondělí ignorovala a ještě mi ji nevrátila.
"Přítelkyni nebo kamarádce?"
"Ani jedno." Paní Collinsová na mě vrhla soucitný pohled a pak se začala přehrabovat v kabelce. "Potřebuješ kabát?"
Nesnášel jsem ten pohled. Po tom, co zemřeli moji rodiče, se na mě tak dívali všichni. Lehce zakulacené oči. Koutky úst trochu nahoře, ale rty stažené dolů. Celou dobu se snažili působit normálně, ale vypadali spíš nesví.
"Ne. Dneska ji dostanu zpátky."
"Dobře." Otevřela mou složku. "Jak jde doučování s Echo?"
"Začneme dneska." Jenom Echo to ještě nevěděla.
"Výborně." Otevřela pusu, aby mi položila nějakou další pitomou otázku, ale já byl rychlejší.
"Co víte o mých bratrech?"
Zvedla propisku a klepala s ní o stůl v rytmu vteřinové ručičky hodin. "Mluvila jsem s Keeshou o tvé poslední návštěvě.
To, co se stalo Tylerovi, byla nehoda."
Co to mělo znamenat? "Jste školní poradkyně. Co máte co mluvit s mojí sociální pracovnicí? A co s ní máte co mluvit o Tylerovi?"
"Už jsem ti říkala, že jsem klinická sociální pracovnice.
A jsem pokusný králík v novém pilotním programu. Moje práce není se starat o nějakou část tebe, ale postarat se o tebe celého. To znamená, že mám přístup k tvým sourozencům.
Komunikuji s jejich pěstouny a někdy budu mluvit také přímo s Jacobem a Tylerem.
A co se týče toho, kam zapadám tady na Eastwicku - paní Branchová má na starosti běžné výchovné poradenství a já ..." Pokývala hlavou. ,A já ty poučnější případy. Škola vám plní hlavy vědomostmi, ale zanedbává emoční stránku.
Jsem tu od toho, abych zjistila, jak bude fungovat, když si budeme všímat obojího."
Fakt super. Jako by nestačilo mít za zadkem Keeshu. Ted se mi motala do života ještě tahle sluníčková teta. Přejel jsem si dlaní přes obličej a zavrtěl sebou na židli. Paní Collinsová pokračovala. "Keesha mi taky řekla, že vyhrožuješ
žádostí o opatrovnictví svých bratrů, jak odmaturuješ.
Jestli je to pravda, Noahu, tak si musíš dát život pěkně do pořádku. Jsi ochotný na tom pracovat?"
"Prosím?" Fakt po mně chtěla odklidit si ze života všechen hnůj, abych mohl dostat zpátky svou rodinu?
Odložila propisku a nahnula se ke mně
"Jsi ochotný udělat ve svém životě takové změny, aby ses mohl po maturitě začít starat o svoje sourozence?"
Jo, do prdele. Sakra že jo. "Ano."
Paní Collinsová zase zvedla propisku a něco psala do složky.
"Tak mi to budeš muset dokázat. Vím, že nemáš jediný důvod mi věřit, ale když to zkusíš, všechno půjde snáz a rychleji. Ted se musíš soustředit na sebe a svěřit mně a Keeshe dohled na péči o tvé bratry.
Situace se má tak. Když budeš dál otravovat Keeshu kvůli návštěvám a dál tahat z Jacoba informace o jejich pěstounech, konkrétně jejich příjmení, tak tím dáváš najevo, že se nehodláš chovat podle pravidel. Ty návštěvy, které máš ted,
jsou výsada, Noahu. Výsada, kterou bych ráda, aby sis udržel.
Rozumíme si?"
Židle se pode mnou zakymácela, jak jsem na ni vyjel. "Jsou to mí bratři."
Nedostatek informací o tom, kdo má moje bratry - příjmení jejich pěstounů, jejich adresa, telefonní číslo... to, že jsem Jacoba s Tylerem nemohl vidět, kdykoli jsem chtěl...
O všechny tyhle "výsady" jsem přišel v den, kdy jsem praštil svého prvního pěstouna. Sevřelo se mi hrdlo a pálily mě oči.
Když jsem si uvědomil, že mám na krajíčku, dožralo mě to.
Vstal jsem a nevěděl, co dělat... nebo komu to dávat za vinu.
"Nemáte žádné právo. Je to moje zodpovědnost."
Paní Collinsová se na mě podívala s kamennou tváří.
"Jsou v bezpečí. V tomhle mi musíš důvěřovat. Vztahuješ na ně svou vlastní zkušenost. Chápu, že máš potřebu je chránit, ale právě teď to není nutné. Jestli je chceš vídat pravidelně, musíš se naučit spolupracovat se mnou, a jak na to jsem ti už vysvětlila."
"Jděte do háje." Sebral jsem svoje učebnice a odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama