13.kapitola

17. března 2018 v 15:00 | Mcgarry Katie |  1. Překroč svůj stín- McGarry Katie
Echo


Fáze jedna operace "Moje složka" zahrnovala mě, tátu a Ashley čekající na to, až nás paní Collinsová zavolá dovnitř.
Táta stál v koutě a nevybíravě odbýval někoho na druhém konci svého BlackBerry, zatímco já s Ashley jsme seděly vedle sebe na židlích.
Ashley si položila ruku na břicho. "Uf. Uf, Echo, to malé tak kope."
"Můžete dál," zavolala paní Collinsová.
Vystřelila jsem ze židle. "Díkybohu." Celé měsíce Ashley nudila všechny okolo svými řečmi o dítěti. Dobře, možná ne všechny. Můj táta jí visel na rtech, jako kdyby byla svátý apoštol a hlásala evangelium. Mámě tolik pozornosti nikdy nevěnoval.
Kdyby to byl dělal, nebyla bych teď školní podivín.

Před třemi týdny paní Collinsová zahájila pololetí ve slušivých kostýmcích, jen o neformálním pátku měla na sobě džíny a košili. S každým novým týdnem se její neformální pátek posunul o den dopředu. Dnes bylo novým pátkem úterý. Zpoza stolu zazářil její nekonečný úsměv. "Pane a paní
Emersonovi, moc ráda vás vidím, ale naše skupinové sezení je až příští týden."
Táta zvednul obočí a vyslal tázavý pohled k Ashley, která jen seděla s otevřenou pusou. "Ne. Rodinný kalendář jasně říkal.
Přerušila jsem ji. "Řekla jsem jim, aby přišli dneska."
Paní Collinsová udělala ten divný obličej s pusou celou posunutou doprava. "Vím, že minulý týden jsme měly dost náročné sezení, ale opravdu si myslíš, že potřebuješ tělesné strážce?"
"Echo?" zeptal se táta. "Co se stalo minulý týden?"
Srdce se mi sevřelo a propadlo. Znělo to, jako by měl opravdu obavy. Dala bych všechno za to, aby to tak bylo. Vstala jsem a došla k oknu. Na parkovišti se hemžili studenti vyrážející domů. Tohle sezení mělo potenciál být stejně příšerné jako to minulé. "Něco dobrého."
"To je skvělé. Naše rodina potřebuje dobré zprávy." Ashley mi svým pronikavým hlasem dřela o kůži jako brusný papír.
"Četla jsem v časopise, že miminka vnímají negativní emoce."
Jedno auto odjelo pryč, za ním se objevil Noah sedící na kapotě svého zrezivělého auta a vedle něj se opíral nějaký týpek se spoustou náušnic a kérek a motorkářka Beth. Noah mi věnoval svůj uličnický úsměv, zatímco jeho kamarádi na mě
zírali. Z těch dvou mi šel mráz po zádech. Z Noahova úsměvu na mě šly mdloby.
Ne že bych měla omdlívat z Noaha Hutchinse. Chodila jsem s Lukem, ne s ním - totiž, pokud se Lukovým jednostranným nočním telefonátům a jednomu skupinovému výletu do místní pizzerie dá říkat chození.
Vzdychla jsem a vyhnala Luka z hlavy. Uzavřela jsem s Noahem dohodu a hodlala svou část závazků splnit. Plán byl jednoduchý - měla jsem si posunout sezení na později, aby na něj vybyl můj původní odpolední termín místo
jeho ranního. Až budeme mít sezení hned po sobě, jeden z nás odvede pozornost paní Collinsové a druhý nakoukne do složek.
"Echo?" připomněl se táta. "Co dobrého?"
Pokusila jsem se hlubokým nádechem zklidnit nervy, které mi svíraly žaludek, a otočila jsem se na něj. Nesnášela jsem konflikty. A konflikty se svým otcem tím spíš. "Proč jste mi neřekli, že jsem vyhrála Pohár guvernéra?"
"Prosím?" Obavy byly najednou z jeho tónu pryč.
K nervům se přidalo bolestné bodnutí. Proč, ke všemu ostatnímu, mi vzal i to umění? "Tak moc jsem ho chtěla vyhrát. Aspoň tohle jste mi mohli říct."
Paní Collinsová mě ostražitě sledovala s rukama založenýma na klíně. Očekávala jsem, že mi skočí do řeči a bude se bránit, ale zůstávala protivně klidná. Ashley položila svou ruku na tátovu. "Owene?" Byl to záblesk viny v jejích modrých
očích?
Vyděsilo mě, jak změnil barvu ve tváři na podivně šedivou.
"Vzpomněla sis?" Oči se mu zakulatily a vypadal úplně ztraceně a strašně smutně.
Myslela jsem si, že chce, abych si vzpomněla. Čelo se mi zmateně svraštilo. Copak to nebyl smysl celé téhle terapie?
Šedivá se změnila na rudou, když se obrátil na paní Collinsovou.
"Tohle je nepřípustné. Byli jsme u dvou psychiatrů
a nechali udělat tři nezávislé psychologické testy. Každý z nich si myslel něco jiného o tom, jak by se mělo postupovat, ale pak, když se zhroutila, nám všichni řekli, abychom ten den nechali na pokoji. Věděl jsem, že jsme měli odstoupit z vašeho programu,když jste chtěla, abychom vám sem dali
tu stuhu.Jak jste ji mohla nutit, aby si vzpomněla?"
"K ničemu jsem ji nenutila, pane Emersone. Prostě jsem před jejími sezeními položila na stůl tu stuhu. Říká se tomu znecitlivování. Její mysl usoudila, že je bezpečné si vzpomenout,
a tak si vzpomněla."Táta vyskočil ze židle a rukou si prohrábl vlasy. "Můj bože, Echo. Proč jsi mi to neřekla dřív? Musíš pochopit..."
"Pane Emersone, přestaňte!" Paní Collinsová se snažila udržet klidný hlas, ale v jejím tónu byl slyšet náznak naléhavosti.
"Vzpomněla si jen na to, jak dostala tu stuhu. To
je všechno."
Tátovi se prudce zvedala a klesala hruď. Připomínal mi takový ten papírový pytlík, do kterého člověk fouká, když má nával paniky. Pak, jako kdyby chtěl dokázat, že nemožné je možné, si mě přitáhl k sobě a objal. Jednou rukou mě chytil
kolem zad. Druhou si k sobě přimáčkl moji hlavu. Já jsem ztuhla.
Ale přece jen jsem se cítila příjemně. Jistě. Bezpečně. Jako když jsem byla dítě, máma měla záchvat a já byla vyděšená.
V hlavě mi zavířily vzpomínky na ni, jak s vykulenýma očima a rozevlátými zrzavými vlasy křičí nesmysly. Vždycky jsem utekla za tátou a ten mě objal - přesně jako teď. Chránil mě a držel v bezpečí. Poslouchala jsem, jak mu tluče srdce, a skoro se odvážila ho taky obejmout. Ashley se zavrtěla a o podlahu cvakly jehlové podpatky.
Neuvěřitelná bolest mi zachvátila srdce. Odstrčila jsem ho.
"Dals přednost jí."
Táta ke mně napřáhl ruku a zůstal stát s otevřenou pusou.
"Cože?"
"Dals přednost Ashley. Vetřela se k nám domů a rozbila nám rodinu. Dal jsi přednost jí před námi."
"Echo, ne. Tak to nebylo." žadonila Ashley, uboze a falešně.
"Milovala jsem vás, a pak jsem se zamilovala do vašeho táty. S manželstvím vašich rodičů byl konec už dlouho před rozvodem."
Podupávala jsem si o podlahu. Lhářka. Byla to lhářka. "Jo, kvůli tobě."
"Jdeme domů. Tohle jsou rodinné záležitosti." Táta se natáhl pro bundu a Ashley vstala. "Paní Collinsová, oceňuji ochotu státu zařadit Echo do vašeho programu, ale věřím, že pro moji rodinu bude nejlepší hledat terapeutickou pomoc jinde."
Zpanikařila jsem. Na parkovišti čekal Noah, až na něj přijde řada, aby realizoval svou úlohu v našem plánu. Já ale zatím úplně selhávala. Můj otec tu musel zůstat, dokud jsem nedosáhla svého. Teoreticky jsem v té místnosti měla jednoho
spojence. "Paní Collinsová?"
Kývla na mě. "Pane a paní Emersonovi, nezlobte se, ale právě takové záležitosti bychom tu měli probírat."
Táta zvedl Ashley kabát. "O tom, co je pro moji rodinu dobré, rozhoduju já. Rozvod s mou bývalou ženou a manželství s Ashley nemají nic společného s tím, že Echo ztratila paměť."
"Dovolím si nesouhlasit. Jsou to věci, se kterými se Echo potřebuje vyrovnat."
Ach bože. Ted odejdou a já se nikdy nedozvím, co se mi stalo. Musela jsem říct něco, co je udrží na místě. "Mám ji ráda."
Všichni tři ztuhli. "Proto jsem vás sem přivedla." Soustředila jsem se na slova, která jsem si opakovala od chvíle, kdy jsme s Noahem vymysleli tenhle plán. "Chtěla jsem vám říct, že se mi líbí ta práce, kterou mi paní Collinsová našla, a že
už jí tady nehodlám lhát. Nejsem v pohodě a nejsem doma šťastná. Mám ji ráda a chci k ní chodit dál."
A kupodivu jsem ani nemrkla.
Paní Collinsová se pousmála, přesně tak, jak jsem si přála. Aby mohl Noahův plán vyjít, musela si myslet, že jí důvěřuju.
Kdybych ted sestrojila stroj času, přenesla se o dvacet minut zpátky a zadržela svůj výlev upřímnosti na tátu, můj plán by vycházel do puntíku. Vylít si zlost na Ashley bylo příjemné,
ale táta z toho byl akorát zklamaný. Vzdychla jsem. Ve snaze mu to vynahradit se stanu jediným prvákem na vysoké, který se pořád pokouší o dokonalé skóre v ACT.
"Promiň, tati. Přehnala jsem to." Brr. Radši bych polykala šváby, než říkala tohle. "A ty taky promiň, Ashley. Byla jsem na tebe hnusná." Ale měla jsem pravdu. Táta kývnul a pomohl Ashley do kabátu. "Nedávám ti to za vinu, Echo." Díval se na paní Collinsovou, aby bylo jasné, komu můj výbuch za vinu dává. "Jestli chceš dál chodit k paní Collinsové, nebudu ti v tom bránit. Ale jen na zkoušku. To znamená, že na několik příštích sezení dohlédnu."
Ashley si pohladila břicho. "Jsem ráda, že děláš pokroky, Echo. Byl to překrásný den, když jsi vyhrála tu soutěž. Bylo to poprvé, co jsem cítila, že my tři jsme opravdová rodina."
"Proč tam nebyla máma?" Ticho. Ashley se zasekla rukou
na pupku a táta stál bez hnutí. Pokračovala jsem: "Ríkalas tři. Máma by tě nikdy nenechala, abys ji z toho vyšachovala.
Milovala moje obrazy. Podporovala mě v malování víc než vy oba dohromady."
Černá díra v mé hlavě zapulsovala a vynořila se z ní další mlhavá vzpomínka. "Pozvala jsem ji na předávání a ona to pozvání přijala."
Přehnaně nadšený hlas mé matky mi rezonoval v hlavě.
"To bych nemohla propást, má malá bohyně."
"Máš dobré otázky, Echo, a moc mě těší, že se mnou chceš dál spolupracovat. Ale myslím, že pro dnešek už toho bylo dost," řekla paní Collinsová a vtáhla mě zpátky do přítomnosti.
"Můžeme se k tomu vrátit příště."
Když je řeč o příště... Už zase jsem se odchýlila od plánu.
Musela jsem připravit půdu Noahovi. "Tati, ještě jedna věc."
Stiskl si kořen nosu a nepochybně se modlil za den, kdy odejdu na vysokou a pryč z jeho domu. Pak bude moc věnovat veškerou pozornost své nové rodině - náhradní rodině.
"Ano?"
"Jestli to nebude vadit paní Collinsové, chtěla bych svoje sezení posunout o hodinu dál. Uvažuju, že bych se znovu dala k tanečnímu týmu, nebo jim aspoň vypomáhala."
Ashley se rozzářila a já zvažovala, jestli to nevzít zpátky, jen abych ji naštvala. Vrásky kolem tátových očí se uvolnily, a dokonce se maličko pousmál. "Samozřejmě. Potřebuješ
nějaké peníze na nové šaty nebo kostým?" Vytáhl peněženku a podával mi zelené dolarovky s nulami.
Zavrtěla jsem hlavou a trochu se usmála. Udělala jsem tátovi radost. Kousek mě se vznášel v oblacích. "Ne. Ne, dík.
Na trénování toho mám dost a ještě moc nevím, jak to budu dělat s kostýmy. Možná ani nebudu závodit."
"Vezmi si to stejně - kdybys něco potřebovala." Vytrvale mával rukou. Vzala jsem si ty peníze s trochou studu a provinile.
Vůbec jsem se původně nechtěla vrátit k tancování. Byla to záminka, aby mohl Noah přesunout svoje sezení na můj
termín. Teď jsem musela přijmout Nataliinu nabídku. Jestli to znamenalo, že se táta bude chvilku usmívat na mě a ne na Ashley, byla jsem ochotná to udělat.
"Echo, nechala bys nás prosím s Ashley a paní Collinsovou o samotě? Chci s nimi něco probrat."
Eh - ne. Doufala jsem, že paní Collinsová tátovi řekne, že cokoli jí chce říct, může říct i přede mnou, ale takové štěstí jsem neměla. "Počkej prosím v hale. Chtěla bych se pak s tebou
ještě dohodnout na příští schůzce."
Zavřela jsem za sebou dveře. Zaměstnanci už byli pryč, takže ve vstupní hale vládlo zvláštní ticho.
"Funguje to?"
Lekla jsem se a převrhla stojan s propiskami na přepážce.
Noah stál opřený o zárubeň a smál se.
Začala jsem propisky sbírat. "Myslím, že jo. Táta a Ashley s přesunem mých sezení souhlasí, jenom paní Collinsová se
ještě nevyjádřila. Ale vypadá to, že jsem právě znovu vstoupila
do tanečního týmu. Co ty tu vůbec děláš?"
"Venku je zima a tady teplo."
Když už jsem neměla čím zaměstnat ruce, opřela jsem se
o přepážku a snažila se nezírat na Noaha. Ale chtěla jsem.
Bundu měl svlečenou a černé triko mu dokonale padlo. Dnes
u oběda Grace ohrnula nos, když uviděla kus jeho tetování
na pravém bicepsu. Já ale v duchu souhlasila s Liliným komentářem
- mňam.
Všechno ve mně tálo, když mi Noah věnoval svůj uličnický
škleb a zíral na mě, jako bych byla nahá. Z Luka jsem mívala
v břiše motýly. Noah rozséval zmutované pterodaktyly.
V kanceláři paní Collinsové cvakla dvířka skříňky a škubla
se mnou zpátky do reality. "Co když tě paní Collinsová
uvidí? Neměli bychom se ukazovat spolu."
Zašklebil se. "Doučuješ mě přece, ne? Čeká, že nás spolu
uvidí. Navíc jsem se ráno neukázal na sezení, tak mi poslala
zprávu, abych za ní co nejdřív přišel." Rozhodil rukama:
"Tak jsem tady."
"Kdys dostal tu zprávu?"
"O první hodině."
Zalapala jsem po dechu. ,A to jsi sem přišel až ted?" Neuměla
jsem si představit, že bych vynechala sezení, a ještě míň,
že bych ignorovala požadavek dospělého.
"To je všechno součást plánu, Echo. Klid."
Podupávala jsem do podlahy a přeměřovala si dveře kanceláře.
"Co myslíš, ví, že máme něco za lubem?"
Noah přešel po hale. Krk mi zezadu sežehlo horko, když
se svým tělem otřel o mé. Pohybem tak lhostejným, až se
zdálo, že je odolný vůči teplotám vyskytujícím se jenom na
Sahaře, se opřel o přepážku. Vzal mezi prsty jeden pramen
mých vlasů. "Jsi paranoidní. Jsem rád, že sis se mnou nešla
zahulit. Byla bys totálně deprimovaná." A vlasy zase pustil.
Založila jsem si ruce na prsou, pokusila se nevšímat si horka,
které se mi rozlévalo po tvářích, a řekla tak suše, jak jen
umím: "Dík." Nic člověku tak nezvedne sebevědomí jako
urážka od zhulence.
V jednom rytmu s nohou jsem si poklepávala prsty o rukáv.
"Z čeho ty nervy?"
"Táta s Ashley jsou vevnitř a baví se o mně s paní Collinsovou."
Noah zvedl telefonní sluchátko za přepážkou. "Chceš slyšet,
co říkají? Kolikrát jsem viděl paní Marcosovou tohle dělat.
U paní Collinsové je podělaný telefon, už nepípá, takže
se paní Marcosová musí vždycky rychle představit."
Otevřela jsem pusu, abych protestovala, ale Noah mi na
rty něžně přitiskl dva prsty. Zvedl obočí v pirátském úsměvu.
"Pšš."
Moje rty zaplavila zima, když odtáhl prsty a začal mačkat
tlačítka na sluchátku. Do krve mi tekl adrenalin proudem
a hlavu jsem měla lehkou jako peří. Něco tak nepřijatelného
jsem nikdy v životě neudělala. Nahnula jsem se blíž,
abych lip slyšela.
Zrovna mluvil táta: " ... nerozumím. Jestli s vámi chce
Echo probírat, jak vnímala ten rozvod, to je jedna věc. Podporuju
cokoli, co pomůže spravit její vztahy s Ashley. Ale to
ostatní musíte nechat na pokoji. Je očividně na dobré cestě.
Má samé jedničky. Je aktivní v několika klubech a vrací se
k tancování."
87
"Owen má pravdu," řekla Ashley. ,A společensky je na
tom Echo dobře. Chodí ven s kamarádkami, telefonuje, esemeskuje.
Zase randí s Lukem. Je to jako by se konečně zase
vrátila do své kůže."
"Co se vám s Ashley snažíme říct," dodal táta, "je, že Echo je
zase Echo. Sociálně právní ochrana dětí udělala dobře, že zasáhla
po tom, co se stalo, ale teď už je to přes míru. S její matkou
už nemůžou být problémy. Echo má tu novou brigádu a musím
uznat, že jste měla pravdu. Práce na opravování toho auta jí dala
možnost se lip vyrovnat s Airesovou smrtí. Potřebovala terapii,
když to nezvládala sama, ale teď to nejenom zvládá. Ted žije."
,A co ta ztráta paměti?" zeptala se paní Collinsová. "Noční
můry? Nespavost? Skutečnost, že odmítá komukoli ukázat
ruce?"
Sevřel se mi žaludek. Chtěla jsem slyšet tátovu reakci, ale
byla jsem strašně zahanbená tím, co už Noah stihl vyslechnout.
Natáhla jsem ruku po telefonu, ale Noah zavrtěl hlavou
a položil mi ruku na rameno.
Dostala jsem z nervů závrať a zavrávorala. Noah udělal malý
krok směrem ke mně a zároveň si mě k sobě jemně přitisknul.
Neměla jsem se ho dotýkat, ale chtěla jsem slyšet tu odpověď
a potřebovala se o někoho opřít. Pro jednou - jen pro
tuhle chvíli - jsem se spolehla na něj. Povolila jsem všechny
stažené svaly, když mi svými prsty něžně pročesával vlasy, které
mi splývaly na záda.
"Chcete, abych byl upřímný, paní Collinsová?"
"Ano."
"Máte pravdu. Není na tom ještě úplně dobře, ale pořád
mnohem lip než před rokem. Nechte minulost být. Nechte
nás soustředit se na její současný život."
"Aniž by si kdy vzpomněla?" naléhala paní Collinsová.
,Aniž by se vyrovnala s emocemi, které má v sobě pohřbené?"
"Myslím si, že by bylo nejlepší, kdyby si vůbec nevzpomněla.
Já sám nemůžu pochopit, jak jí její matka mohla
ublížit. Jak by takové šílenství mohlo pochopit dítě?" Táta se
odmlčel. "Ty noční můry jsou zlé. Echo má ještě nějaké problémy,
ale bojím se, že pravda by jí nepomohla, spíš jenom
ublížila. Zhroutila se, když na ni ta první psycholožka tlačila,
aby si vzpomněla. Co když na ni budete tlačit a zhroutí se
znova? Chcete riskovat duševní zdraví mé dcery?"
Přimáčkla jsem si ruku na pusu, jak abych nevykřikla, tak
abych nezvracela. Noah ukončil hovor a položil sluchátko
zpátky za přepážku. Místnost se zavlnila a mně stékal pot po
hrudníku. Dokonce i táta si myslel, že když se budu snažit si
vzpomenout, přijdu o rozum... znova.
"Echo?" Noahův hluboký zastřený hlas mi duněl v uších,
ale podívat jsem se na něj nedokázala.
Stiskla jsem rty, zavrtěla hlavou a schovala se do vlasů.
"Nikomu nic neřeknu. Slibuj u."
Noah mě hladil po vlasech na rameni a jeden rozcuchaný
pramen mi zastrčil za ucho. Bylo to strašně dávno, co se mě
někdo dotýkal tak jako on. Proč to musel být zrovna Noah
Hutchins, a proč to muselo být zrovna teď?
"Podívej se na mě."
Setkala jsem se s pohledem jeho tmavých očí. Prsty mi
přejel po hřbetu ruky. Lechtalo to jako jarní vánek, ale mě
to zasáhlo jako přílivová vlna z oceánu. Jeho oči se obrátily
k mým zakrytým rukám. "Neudělala sis to sama, vid? Udělal
ti to někdo jiný."
Na tohle se nikdy nikdo nezeptal. Zírali. Šeptali si. Smáli
se. Ale nikdy se nezeptali. Celý svět se mi rozpadl na kousíčky,
když jsem odpovídala: "Jo."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama