15.kapitola

22. března 2018 v 15:00 | Mcgarry Katie |  1. Překroč svůj stín- McGarry Katie
Echo

Stála jsem za dveřmi dívčí šatny se zpocenými dlaněmi a neovladatelně si podupávala do podlahy. Proč jsem tátovi říkala, že se chci vrátit k taneční skupině?
Moje složka. Chtěla jsem, ne, potřebovala, ne, byla jsem úplně posedlá svou složkou. Dnes kolem mě na chodbě prošel Noah, věnoval mi svůj uličnický úsměv a zašeptal: "Vyřízeno."
Povedlo se mu posunout svoje sezení před moje. Ted jsme potřebovali dopéct náš polovičatý plán. Noah věřil, že dohromady se nám už nějak podaří odvést pozornost paní Collinsové. Vyzařovalo z něj sebevědomí. A já? Ne až tak, ale za pokus mi to stálo.

Dveře šatny se otevřely a vyšla Natalie se dvěma dalšími čtvrťačkami. Ty dvě se přestaly hihňat, jakmile uviděly mě, a pak se zase nutily do úsměvu. Ale Natalie se na mě smála, jako kdybych byla samo slunce.
"Mazej dovnitř a obleč se. Máš pět minut do rozcvičky."
"Už se řítím." Do hororového románu jako od Stephena Kinga. Mladá dívka, nešťastně zjizvená, se pokouší vrátit do normálního života, jen aby zjistila, že normální život ji nechce zpátky.
Vešla jsem do šatny plné smějících se a klevetících holek z nižších ročníků.
"Ahoj," ozvalo se tlumeně odněkud zezadu. Všechny holky v šatně ztuhly a zíraly na mě, jako kdyby mi z očí měly vyšlehnout laserové paprsky, nebo ještě hůř - jako kdybych měla vyhrnout rukávy a ukázat jim svoje démonické jizvy.
"Ahoj," odpověděla jsem.
Radši bych se dívala na reprízy pitomých televizních seriálů ze sedmdesátých let, než abych se proplétala touhle místností a převlékala se tam, ale stát tu jako idiot taky nebyla nejlepší možnost. Proč jsem nemohla mít Noahovo sebevědomí?
Tomu bylo fuk, co si kdo myslí.
Sebevědomí jsem neměla, ale mohla jsem ho předstírat.
Opakovala jsem si v duchu: Dělej, že jsi Noah. Nebo ještě lip, motorkářka Beth. Zvedla jsem hlavu a prošla přecpanou šatnou k záchodům, kde jsem se chtěla převléct v samostatné kabince.
S Bethiným sebevědomím nebo bez něj, v žádném případě bych se nesvlékla před nimi.
Zavřela jsem za sebou dveře a setřásala ze sebe napětí, které ve mně těch několik kroků vyvolalo.
Jestli příchod do šatny připomínal začátek románu od Stephena Kinga, taneční trénink bude nejspíš jako hlavní role v hororovém filmu.
Šatna se naštěstí vyprázdnila, než jsem vyrazila na rozcvičku.
Na chodbě u pitka stály dvě třeťačky a chichotaly se.
"Chápeš to, že se Echo Emersonová chce znova přidat k tanečnímu týmu? To je hrůza."
"Jako by to, že Luke po ní zase jede, znamenalo, že se může tvářit, že není divná."
Zacouvala jsem zpátky na záchod. Srdce v břiše, žaludek v krku a falešné sebevědomí na hadry.
Převlečená zpátky do džínů, hnědé bavlněné košile a tílka jsem se poflakovala po chodbách.
Teď mám až do maturity pět dní v týdnu hodinu nicnedělání. Možná jen čtyři.
Mohla bych si dát doučování s Noahem zpátky na pondělí hned po škole.
Zahnula jsem za roh a část mojí duše se zhluboka nadechla, když jsem uviděla obrazy rozmístěné po stěnách.
Sledovala jsem řadu kreseb a maleb až do své dříve nejoblíbenější místnosti - učebny výtvarného umění. Několik pláten viselo na stojanech a čekalo, až se vrátí jejich mistr. Uprostřed kruhu stojanů na stolku stála miska plastového ovoce.
Postupně jsem hodnotila jednotlivé obrazy. Obdivovala jsem stínování na prvním. Druhý věnoval pozornost detailům. A třetí?
"Ráda tě vidím, Echo." Moje bývalá učitelka umění Nancy vyšla z přiléhající temné komory a proplétala se mezi stolky a stojany ke mně. Trvala na tom, aby ji studenti oslovovali křestním jménem. Nesnášela pravidla a formality. Její
na blond odbarvené vlasy s černými pruhy k tomu přístupu dobře seděly.
Ukázala jsem na plátno na třetí stojanu.,Abstraktní expresionismus?"
Místnost se rozezněla jejím bouřlivým smíchem. Posunula si černé kostěné brýle výš na nos. "Jedna líná studentka, která si myslela, že malování bude dávačka. Tvrdí, že je impresionistka."
"To je urážka."
"Já vím. Zeptala jsem se jí, jestli ví, co je to impresionismus, a když zavrtěla hlavou, ukázala jsem jí tvoje obrazy."
Nancy zkoumala tu mazanici před sebou, jako by v ní hledala něco napravitelného.
"Chybělas mi."
Známý pocit viny mě zašimral v břiše.
"Omlouvám se."
"Neomlouvej se, holka, to není tvoje vina. Tvůj táta mi přišel říct, že už na hodiny výtvarného umění nemůžeš chodit.
Brala jsem to tak, že už tě neuvidím." Přešla jsem ke čtvrtému stojanu.
"Pěkné linie."
"Maluješ ještě?"
Sklonila jsem hlavu v naději, že to bude vypadat, jako by mě neobyčejně zajímala barva použitá na banán, ale nezajímala mě. Černá díra v hlavě se zvětšila a pohltila všechny myšlenky na malování.
"Ne, ale pořád kreslím. Hlavně tužkou. Doma občas i uhlem."
"Moc ráda bych to viděla."
Nancy popadla náčrtník, který jsem vytáhla z batohu.
Sedla si na stolek s ovocem a otevřela ho.
"Ach, Echo. To je prostě nádhera."
Pokrčila jsem rameny, ale nevšimla si toho, jak byla zabraná do prohlížení mých kreseb.
"Vyhrály jsme."
Odtrhla oči od náčrtníku a mlčky se na mě zadívala. Dál jsem naoko zkoumala obrazy ostatních. Po pár vteřinách se vrátila k prohlížení mého portrétu Grace.
"Ne, tys vyhrála. Já tě jenom doprovázela na cestě."
Odmlčela se. "Pamatuješ si to?"
"Ne."
Nancy se nade mnou určitě slituje a zaplní některé
mezery.
"Byla jste tam?"
"Hmm, má milá. Takhle mi naděláš potíže s tvým tátou a s paní Collinsovou. Tátu bych ještě zvládla, ale ona?"
Oklepala se.
"Mezi námi, ona mě děsí. Vždycky jsou to tyhle přátelské typy, co tě nakonec dostanou."
Zahihňala jsem se a zastesklo se mi po Nancyině upřímnosti.
"Hrozně bych si chtěla vzpomenout."
Páté plátno bylo úplně nedotčené, stejně jako olejové barvy a štětce u něj.
"Můžu?"
Nancy zaujala svůj klasický zamyšlený postoj a mnula si špičku brady. "Říkal jenom, že nesmíš chodit na hodiny, ne že nesmíš malovat."
Vzala jsem plochý štětec, namočila ho do černé barvy a malovala na plátno kruhy. "Je to jako bych měla v hlavě obrovskou černou díru, která ze mě vysává život. Všechny odpovědi jsou tam, a tak celé dny sedím a zírám do ní. Ale ať zírám
sebevíc, vidím jenom tmu."
Vyměnila jsem štětec za vějířový a rozmíchala černou barvu s bílou, abych vytvořila různé odstíny šedi.
"Kolem té černé jsou okraje a z té šedi někdy prosvitne barevný záblesk. Ale nikdy těm útržkům vzpomínek, které se vynoří, pořádně nerozumím."
Svírala jsem štětec a dívala se na obraz, který teď představoval můj mozek.
"Přála bych si, aby mi někdo prostě řekl pravdu a skoncoval s tím šílenstvím."
Teplá ruka mi pevně stiskla rameno a vytrhla mě z mojí bubliny. Uf, pět odpoledne. Táta mě zabije, jestli nepřijdu včas domů. Nancy mi pořád držela ruku na rameni a pohled měla upřený na plátno. "Jestli je tohle šílenství, tak je šílenství geniální. Doděláš to?"
Poprvé za dva roky jsem cítila, že můžu volně dýchat.
"Nevadí, když se sem budu zašívat po škole?"
Viz obr. níže: polopřímka AB byla sestrojena tak, že vychází zpolopňmek AC a AD. Pomocí kružítka bylo určeno, že body C
a D na polopřímkdch AC a AD jsou od bodu A stejné vzdálené.
Dále bylo použito kružítka k vytyčení bodu Q, neshodného s bodem A, který je stejně vzdálený od bodů C a D. Pro všechny takto definované konstrukce určete rozměry BAC a BAD.
Kdyby tu byl Aires, věděl by, co s tím.
Chci říct, no do háje - byla tam vůbec nějaká otázka? Jestli jo, tak normální angličtina používá otazník. Měl mi ten troj105
úhelníkovitý obrázek dole nějak pomoct? A je na to potřeba kružítko? A proč jsou v těch možnostech dole čísla? V té debilní
slovní úloze přece žádná čísla nebyla.
"Dýchej, Echo," řekl by mi Aires.
"Zbytečně vysiluješ. Dej si pauzu a vrať se k tomu za chvíli."
A měl by pravdu. Aires měl vždycky pravdu. Bože, jak mi chyběl.
Zahodila jsem učebnici na podlahu a opřela se hlavou o opěradlo gauče. Nesnášela jsem tuhle místnost. Laciná růžová
kytičkovaná tapeta na zdech ladila k mdlým závěsům a čalounění. Jen co vykopla mámu ze dveří, pustila se Ashley
do předělávání výzdoby na noční můru všech interiérových návrhářů. Ale i když nalepila na zdi tapety, aby sprovodila ze
světa stopy po své předchůdkyni, věděla jsem, co je pod nimi - mámina nástěnná malba Řecka.
Obvykle jsem se učila v Airesově autě, ale Ashley mi nedala pokoj, dokud jsem se s učebnicemi neodtáhla zpátky do
domu. V nějakém minulém životě jsem musela zabít hodně krav, že mě karma tak nenáviděla. Možná jsem před dvěma
lety umřela a nevědomky se dostala do pekla. Odsouzená na věčnost žít s otcem a macechou a znova a znova skládat ACT.
"Jaký byl dneska taneční trénink?" zeptala se Ashley.
Zlá čarodějnice s tátou vešli do pokoje ruku v ruce. Panebože, určitě jsem umřela, protože jestli tohle není peklo, tak realitu nechci vidět.
"Dobrý." Několikrát jsem zamrkala. Do háje - vždycky mrkám, když lžu. Z obavy, aby na to nepřišli, jsem sklonila
hlavu. Počkat. Táta měl potíže s pozorností a paní Vymaštěná by si nevšimla ani létající opice, která by jí přistála na obličeji.
Táta se uvelebil v křesle a Ashley se mu usadila na klíně. Bože, upřímně lituju toho, co jsem provedla, a i už to bylo cokoli,
ale byl to opravdu tak strašný hřích? Táta jí políbil ruku. Polkla jsem žluč a obrátila pozornost ke krbu.
"Jsi připravená na ty testy v sobotu?" zeptal se táta. Touží se kuřata dostat do kamiónů s nápisem KFC? "Jasně."
"Slovní zásobu už ses učila. Soustřeď se jenom na matematiku, tam máš problémy."
Problémy? Moje výsledky byly vysoko nad průměrem, ale to samozřejmě nestačilo.
Táta pokračoval. "Omluvila ti paní Collinsová nějaké hodiny, aby ses mohla připravovat?"
"Jo."
"Všimla jsem si u ní v kanceláři letáků na Valentýnský bál. Jdeš s Lukem?" Když se Ashley pídila po informacích,
její otravný hlas byl otravný na druhou. Psi sebou škubali až v Oklahomě.
"Luke mě dneska pozval. Neboj. Drahocenná pověst naší rodiny zůstane neposkvrněná. Paní Collinsová se nikdy nedozví,
žes jí lhala, aby ses ukázala v lepším světle."
"Echo!"
Do háje. Zarazilo mě zklamání v tátově hlase. Automaticky jsem vyhrkla omluvu: "Promiň, Ashley." I když to byla
pravda.
"To je dobré. Kdy chceš jít koupit šaty?"
Jít co? Odtrhla jsem oči od krbu a zírala na ni. Táta ji hladil po vypouklém břiše a ona jeho po tváři. Nechutné.
"Nepotřebuju nové šaty."
"Potřebuješ. Všechny tvoje šaty jsou na ramínka nebo úplně bez ramínek. Nemůžeš jít na ples a ukazovat ty jizvy."
,Ashley," zašeptal táta a ruka mu přimrzla na jejím břiše. Hrdlo mi nateklo, jako by mě tam někdo praštil paličkou
na maso, a chytly mě křeče do žaludku, jako kdybych dostala kopanec do břicha. Narovnala jsem se a hlava se mi točila
i s celým pokojem. Úplně dezorientovaná jsem si stáhla rukávy.
"Jdu ... jdu nahoru."
Ashley se svezla z táty. "Echo, počkej. Tak jsem to nemyslela. Chci jenom, aby sis ten večer užila. Aby ses pak mohla
koukat na fotky a vzpomínat, jak dobře ses bavila."
Protáhla jsem se kolem ní na schody. Potřebovala jsem svůj pokoj. Jedinou místnost, kterou Ashley úplně nezničila svou
výzdobou. Kde ještě visely máminy barevné obrázky, kde jsem měla na stole fotky s Airesem, jediné místo, kde jsem se cítila dobře.
Hlava mi třeštila. Potřebovala jsem víc než jenom svůj pokoj, ale to bylo všechno, co jsem měla. Potřebovala jsem mámu.
Možná byla šílená, ale nikdy by mě takhle neponížila. Potřebovala jsem Airese. Toho jediného člověka, který mě měl rád.
Ashley zavolala od paty schodiště: "Prosím, nech mě, abych ti to vysvětlila."
Zastavila jsem se ve dveřích. Nebýt toho, že nám vstoupila do života, moje máma a Aires by tu byli, já bych nebyla
zjizvená zrůda a znala bych lásku a ne tu nenávist, která se mi teď vařila v žilách. "Bylo lepší, když jsi byla moje chůva.
Doufám, že až odmaturuju, nestane se ze mě taková kapitální čarodějnice jako ty." Zabouchla jsem za sebou dveře.
Po tomhle parádním výstupu s Ashley jsem zbytek večera strávila schovaná ve svém pokoji. Ležela jsem v posteli a zírala
na jedinou část místnosti, ke které se Ashley dostala - strop. Přemalovala ručně malovaná souhvězdí od mámy.
Ta ježibaba to udělala, zatímco jsem se zotavovala v nemocnici. Máma se mnou celé hodiny proležela v posteli, koukaly jsme se na strop a ona mi vyprávěla řecké mýty. Měla jsem málo hezkých vzpomínek na mámu a o to víc jsem nenáviděla Ashley za to, že mi tuhle vzala.
Zaklepání na dveře o půl dvanácté mě překvapilo. Nepsané pravidlo naší domácnosti říkalo, že nejdřív se musím
omluvit já. Ashley mi asi chtěla názorně předvést, proč si nemůžu vzít na ples žádné ze svých starých šatů.
Nemělo smysl odkládat nevyhnutelné.
"Dále."
Vystřelila jsem do sedu, když vešel táta. Nikdy do mého pokoje nechodil. Měl rozepnuté první dva knoflíky u košile
a uvolněnou kravatu. Kolem unavených očí se mu dělaly ustarané vrásky. Vypadal staře. Moc staře na to, aby měl za
ženu nánu, které je něco málo přes dvacet, a moc staře na to, aby si pořizoval další dítě. "Mrzí ji to, Echo."
Samozřejmě že přišel kvůli Ashley. Pánbůh chraň, aby se něco v tomhle domě netočilo kolem Ashley. "Dobře.
Omluva bude muset počkat do rána. Jsem dost utahaná.
" Oba jsme věděli, jaká je to vytáčka. Budu ráda, když usnu aspoň na hodinu.
K mému ještě většímu překvapení táta udělal něco, co neudělal od chvíle, kdy jsem se vrátila domů z nemocnice -
posadil se ke mně na postel.
"Chystám se kontaktovat tvou sociální pracovnici. Nezdá se mi, že by to s tou novou terapeutkou bylo dobré."
"Ne." Vyhrkla jsem to moc rychle a táta si toho všiml.
"Už jsem ti říkala, že ji mám ráda. Dobře se s ní mluví. A navíc jsi říkal, že jí dáš ještě šanci."
"Vím, že to mezi tebou a Ashley neklape, co ses dozvěděla o našem vztahu, ale teď po ní vyjíždíš mnohem víc než normálně. Je těhotná. Nechci, aby se stresovala."
Začala jsem klepat palcem u nohy. Zabilo by ho to, kdyby mě měl rád? "Budu se víc snažit. Jenom mě nech chodit
k paní Collinsové." Potřebovala jsem mu dát důvod, aby ustoupil. "To ona mě přesvědčila, abych se začala bavit s kamarádkami a scházet s Lukem." Lež.
Část vrásek zmizela. "Nemyslím si, že to byla ona. To ty. Nechám to být, když se budeš víc snažit vycházet s Ashley.
Miluje tě. A tys ji dřív zbožňovala." Jo, když mi bylo šest a ona mě na svoje osmnáctiny nechala
být dlouho vzhůru a jíst popcorn. Nebo když mě nechala se namalovat první den čtvrté třídy. Pak se stala taková
bláznivá věc - spala s mým tátou a z mojí rodiny udělala zpustošené trosky.
"Jestli mi chceš dokázat, že se fakt snažíš, tak s ní jdi nakupovat.
Měla naplánovaný celý den a je zničená z toho, že tě vyvedla z rovnováhy. Nech ji si to užít a nebudu po tobě
chtít, abys znova opakovala SAT."
Zvedla jsem obočí. Táta nikdy nevyjednával. "Fakt?"
"Další termín je stejně už moc pozdě, abys stihla poslat přihlášky. Musíme se spokojit s těmi výsledky, co máš. Mělo
by to stačit na několik z těch nejlepších obchodních škol ve státě."
Obvykle mluvil o účetnictví, ale asi si všiml, jak u toho sebou pokaždé škubnu. "Mám radost, že ses vrátila k Lukovi,
a ještě větší, že jdeš na ples. Dřív sis užívala, když ses mohla našňořit a jít tancovat. Myslel jsem si, že tahle část tebe asi
umřela." Díval se na moje ruce v dlouhých rukávech.
"Musím říct, že jsem na tebe moc hrdý."
Fakt bez legrace, měla jsem samé jedničky, dělala cokoli mi řekl a on je na mě hrdý, protože jdu na ples. Uvidíme.
Když za mnou přišel do pokoje kvůli Valentýnskému bálu, možná vyvede nějakou šílenost na maturiťáku, třeba řekne,
že mě má rád. Táta mě poklepal po koleni a vstal z postele.
"Tatí?"
"No?"
"Dohlížíš občas na mámu?"
Vrásky se zase objevily. "To už není moje zodpovědnost."
"Tak je to moje? Jsem její jediný žijící příbuzný."
Zaťal svaly v čelisti. "Tvoje sociální pracovnice by to nedovolila a já taky ne." Jeho výraz změkl a čelist povolila. "Bojíš
se, že by ti mohla ublížit? Už nikdy ti neublíží, ani nikomu jinému. Nedělej si s tím starosti."
Dělám. Moje máma je možná šílená a pokusila se mě zabít, ale pořád je to moje máma. A někdo by se o ni měl starat, ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama