16.kapitola

24. března 2018 v 15:00 | Mcgarry Katie |  1. Překroč svůj stín- McGarry Katie
Noah

Viděl jsem bráchy. Kdo by byl řekl, že se může stát zázrak?
A měl jsem je vidět znova druhou sobotu v únoru. To si říkalo o oslavu. Doufal jsem, že Isaiah sehnal nějakou trávu, protože jsem měl v plánu ubalit toho největšího zasranýho jointa, kterýho jsme kdy měli.
Byl jsem ten den doma poslední, a tak jsem svůj vrak zaparkoval na ulici. Dale dělal na pohyblivé směny v místní automobilce.

Nikdy jsme nevěděli, kdy bude další den v práci. Jednou jsem udělal tu chybu, že jsem zaparkoval na příjezdové cestě.
Místo toho, aby moje auto přeparkoval, mi Dale urazil zrcátko.
Ve všech oknech domu se svítilo - to nebylo dobré znamení.
Přišel jsem do prťavého obýváku a všiml si zkrvavených ručníků.
"Co to sakra je?"
Vedle mě se objevil Isaiah.
"Ten hajzl ji takhle kurevsky zřídil."
"Jsem v pohodě." Beth se třásl hlas. Seděla v kuchyni s rukou nataženou na stole. Její teta Shirley jí čistila několik řezných ran a popálenin od cigaret.
Beth se celá třásla, jako by měla zimnici. Pravou půlku obličeje měla nateklou, plnou podlitin a škrábanců, a pravé oko oteklé, až ho nemohla otevřít. Své oblíbené triko měla promočené krví. Zvedla cigaretu a dlouze potáhla.
"Ten mámin frajer nosí pěkně nóbl prsten. Musel ho někde šlohnout."
"Hajzl. Proč jsi proboha chodila domů, Beth? Víš, že ten zmrd znamená průser."
Stačily tři kroky a klečel jsem v kuchyni vedle ní.
Znovu potáhla a z levého oka jí skápla slza. "Máma má narozeniny a ten debilní bastard se o ni nechtěl dělit, tak... "
Pokrčila rameny.
Tělem mi otřásala čirá zuřivost. Zaťal jsem všechny svaly jako před rvačkou.
"Kdy dorazí policie?"
"Nedorazí," odpověděla Shirley. Položila kus gázy na jednu ze spálenin a přelepila ji.
Sotva jsem se ovládal. "A proč ne?"
"Je jí šestnáct a její matka byla u toho. Zavřou toho grázla i s mojí sestrou. Nesouhlasím s tím, jaký život vede, ale nehodlám ji dostat do vězení a Beth to tak taky nechce."
Cekal jsem, až mi to Beth potvrdí. Zahodila cigaretu do popelníku, strčila si do pusy další a mořila se se zapalovačem.
Několikrát cvakl naprázdno, jak se z něj snažila dostat jiskru. Vzal jsem jí ho a jediným hladkým pohybem jí cigaretu zapálil.
"Dík," zasípala.
Zazvonil telefon, pak podruhé, potřetí. Zmlkl a Bethin mobil začal hrát Lovesong od The Cure - vyzváněcí tón její mámy. Ruka se jí třásla, když oklepávala popel do popelníku.
"Pořád volá. Chce, abych se vrátila domů."
"Proč?" zavrčel jsem.
"Unavilo ho mě mlátit a usnul, složil se, co já vím. Možná se vzbudil a postrádal teplou snídani."
Snažil jsem se vymnout si vztek z krku. "Zavolej policii, Beth."
"A co si myslíš, že bude s tebou a s Isaiahem, když ji zavolá?"
Do kuchyně vešel Dale s vlasy ještě mokrými ze sprchy.
"Tvoje sociální pracovnice je poslední dobou nějaká dotěrná, Noahu. Zavoláme policii a zjistí se, že Beth žije tady. A tobě s Isaiahem můžeme zamávat."
Beth se zadrhával hlas. "Bez vás dvou bych to nedala."
A bylo to tady. Seděla tady zkrvavená, protože nás měla ráda.
Po miliónté jsem si přál, aby sociální systém byl člověk. Jeden člověk, kterého bych mohl identifikovat a hodit na něj zodpovědnost
za to, že s náma všema takhle vyjebával. Ted ale
musel stačit nový přítel Bethiny matky.
Vstal jsem a políbil Beth na čelo.
"Jdeme, brácho?"
"Cekal jsem jenom na tebe, až dorazíš, kámo." Isaiah otevřel přední dveře s chladnokrevně vražedným výrazem v očích.
Beth vykulila zdravé oko. "Ne," zašeptala.
"Já za vás kauci vyplácet nebudu, hoši," řekl Dale.
"O to se tě nikdo neprosí," odpověděl jsem a vyrazil ke dveřím.
Do ulice zahnulo auto a vletělo na trávník před domem.
Dveře spolujezdce se otevřely, ještě než zastavilo, a vyskočila z něj Bethina máma. Blond vlasy měla svázané do culíku, oči podlité krví a pod pravým okem se jí dělala modřina.
"Chci vidět svoji holčičku. Chci jí říct, že je mi to líto."
"Běž do prdele," řekl Isaiah. "Není žádná tvoje panenka, se kterou si můžeš hrát."
BMW ani nezhaslo světla. Ze strany řidiče se vypotácel mohutný chlap. "Zavři hubu. Sky chce tu svou malou couru. Řekni jí, ať vyleze ven, nebo si pro ni dojdu."
Stáli jsme s Isaiahem bok po boku v tiché dohodě, že ho zabijeme dřív, než překročí práh. Hlavou mi probleskl obrázek mých bratrů. Jakkoli jsem chtěl chránit Beth, musel jsem taky myslet na ně.
"Zmiz, než zavolám policajty."
Do prdele, ten chlap musel mít skoro dva metry a vypadal povědomě. Přišel těsně k nám. Táhl z něj chlast. Nervózně těkal očima a tělo se mu škubalo.
"Provokuje, kámo," špitl mi Isaiah.
Paráda. Dnešní večer se v rekordním čase změnil z toho nejlepšího přes špatný na totální horor. Chlápek si zatočil prstenem kolem prstu. To nebyl žádný obyčejný prsten - do prdele, byl to prsten ze Super Bowl. "Si posluž a zavolej policajty.
Mě všichni milujou. Nezašijou mě."
"Nejseš ty ten kretén, co ho vykopli z toho beznadějného týmu kousek odsud?" zeptal jsem se ve snaze udržet jeho pozornost stranou od domu.
Párkrát zamrkal, jako by jeho pojebaný mozek na moment pochopil, že stodvacetikilový obránce by se neměl pouštět do bitky se šestnáctiletou holkou a jejími dvěma vyhulenými kamarády.
"Už mě to sere, kámo," zašeptal mi Isaiah pár vteřin před tím, než udělal krok zpátky, rozmáchnul se a praštil toho bastarda do čelisti. Ta rána by mě srazila k zemi, ale tenhle chlap jenom otočil hlavou. Kurvadrát... tohle všechno zavánělo průšvihem.
Zvedl pěst, aby Isaiahovi oplatil ránu, ale svalil se k zemi, jak jsem ho sejmul přímo v kolenou. Blesklo mi hlavou, že bych měl poděkovat panu Gravesovi, svému tělocvikáři, za tři týdny ragbyového tréninku.
Odvalil jsem se stranou, než mi stačil vrátit úder. Isaiah se pustil moc blízko a ten zmetek mu podrazil nohy a praštil ho do břicha, když padal k zemi. Výkřik Bethiny matky mě rozpálil doběla.
Bastard se zvedl, já taky a dal jsem mu ránu do ledvin, než stačil kopnout Isaiaha ležícího na zemi s vyraženým dechem.
Chlap se otočil a rozmáchl se mi po hlavě, ale skrčil jsem se a dal mu ránu pěstí do břicha. Zavrčel a zavrávoral, ale přesto zůstal stát.
Musel jsem toho hajzla dostat zpátky na zem. Pokusil jsem se mu znova podrazit nohy, ale zamířil jsem moc vysoko. Ze stran mě probodla prudká bolest, jak mi dal dvě pořádné
rány do žeber. Oba jsme se svalili na jeho auto, když Isaiah vstal a dal mu zezadu pěstí do hlavy.
Do noci vyštěkl výstřel. Isaiah a já jsme ztuhli. Modlil jsem se, abych neucítil nic teplého a vlhkého opouštět moje tělo, a neměl jsem na mysli moč.
"Sky, ty a tenhle póvl vypadněte z mého pozemku," pronesl Dale překvapivě klidným hlasem. Stál na zápraží s loveckou puškou v rukou.
"Kluci, jste celí?"
"V pohodě," procedil mezi zuby Isaiah.
"Jako nikdy." Do háje, kloubky mi pulsovaly bolestí.
"Zalezte dovnitř, než Beth dostane hysterák," řekl Dale.
Zvedl jsem se z kapoty a snažil se nezakopnout cestou do domu. Isaiah šel vedle mě. "Taky nám mohla říct, že se pouštíme do národní fotbalové ligy."
"Zastavilo by tě to?"
"Ne."
"Mě taky ne." Náš smích se rozezněl noční ozvěnou.
Beth se probrečela k spánku - Isaiahovi v náruči.
Ležel jsem na gauči a díval se v televizi na nějaký film z osmdesátých let. Zvuk byl tak stažený, že jsem netušil, co celou hodinu říkali. Bolela mě žebra, kloubky pořád pulsovaly, ale sakra že mi bylo dobře. Dale a Shirley řekli Sky, aby
se už nikdy nevracela, a že si druhý den přijdou pro Bethiny věci. Ti dva měli svoje mouchy, ale uvnitř to byli hodní lidé.
Beth zakňučela, když se ze spaní pohnula. Isaiah ji uklidňoval tlumenými slovy a hladil ji po vlasech. Chytla se ho rukama pevněji kolem hrudníku a v podstatě se položila na něj.
Isaiah ji dál drbal na zádech.
"Jak dlouho po ní jedeš, brácho?" zeptal jsem se ho.
Isaiah zvrátil hlavu dozadu a opřel se o zed. "Už nějakou dobu. Bojím se jí to říct, ale ted... Nemůžu ji pořád nechávat s týpkama, co ji akorát využívaj a klidně ji nechaj jít za její mámou, a ona přitom potřebuje cítit lásku. Co mám kurva dělat, kámo?"
"To se ptáš na špatném místě." Co já věděl o lásce? Jediné, co jsem věděl, bylo, že nemůžu dostat z hlavy Echo Emersonovou.
Chtěl jsem ji, to určitě. Nemohl jsem se zbavit představ, jak se její tělo svíjí slastí pod mým. Ten hlas sirény šeptající moje jméno. Ale přitahovala mě nejenom svým tělem.
Líbil se mi její úsměv, to světlo v jejích očích, když se smála, a k čertu s tím, jestli mě nemohla vystát. "Až na to přijdeš, dej mi vědět."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama