17.kapitola

26. března 2018 v 15:00 | Mcgarry Katie |  1. Překroč svůj stín- McGarry Katie
Echo

"Promiň," říkala jsem už potřetí. "Nevěděla jsem, že tak spěcháš."
Luke mě držel za ruku a táhl mě přecpaným nákupním centrem ke kinu. Když jsme se prosmýkli davem, otočil si mě
k sobě.
"V tomhle jsem zajedno s tvým tátou. Je to jenom auto. Jo, je to parádní auto a vůbec, ale pořád jenom auto.
Udělala bys lip, kdybys ho prodala a měla z toho prachy, než abys je do toho cpala a ztrácela s tím čas."
Film začínal v osm a ne ve tři čtvrtě na devět, jak mi původně řekl.

Na šestou jsem byla domluvená s automechanikem, který byl ochotný se zastavit u nás doma a podívat se na Airesovo auto. Dnes ráno jsem znova opakovala ACT, přišla jsem domů, neplánovaně usnula (a měla denní můru - jestli se tak dá říkat noční můře ve dne) a vzbudila se necelých dvacet minut před tím, než dorazil automechanik. Luke vydržel trpělivě čekat celých deset minut a pak mu řekl, aby šel, protože na večer něco máme. Mechanik odešel s tím, že mi odhad nákladů pošle mailem.
"Je to všechno, co mi po Airesovi zbylo."
Došli jsme na koberec vymezující areál kina. Vyškubla jsem mu svou ruku.
"Myslela jsem, že to pochopíš."
Randit s Lukem bylo přesně takové, jak jsem si to pamatovala - aspoň z posledních dvou měsíců našeho vztahu, kromě
toho osahávání. Minulý víkend na našem skupinovém rande jsem ho poprosila, jestli bychom na to mohli jít pomalu,
a on souhlasil - pro prvních několik schůzek. Měla jsem pocit, že dnes večer pro Luka období hájení končí. Z toho, že jsme se dali znovu dohromady, zatím nekoukalo nic dobrého.
Luke si opřel ruce o boky.
"Dobře, že se sem Stephen a Lila dostali včas a stihli koupit lístky. Je vyprodáno."
Sebestředný, egoistický vůl.
"Tohle nemůže fungovat," řekla jsem.
Zatnul pěsti a pak se donutil ruce uvolnit.
Hele, já chci, aby to fungovalo. Jenom se čertíš, protože jsem na straně tvého táty ohledně toho pitomého auta. Lila chodí se Stephenem. Grace je s Chadem. Ty a já - to dává výborný smysl."
Pohladil mě po tváři. Dřív bych z toho dotyku roztála na loužičku. Všechno, co jsem cítila teď, byly mozoly, bradavice
a suchá kůže.
"Vím, že je to těžké, dávat se znova dohromady. Podle mě je problém v tom, že na to jdeme moc pomalu.
Zasloužil bych si medaili za to, že jsem od tebe držel ruce pryč."
Luke ke mně přišel ještě o krok blíž, chytil mě rukou kolem zad a přimáčkl mě na sebe. Všechny svaly v těle mi ztuhly.
Nebylo to ani trochu přirozené.
"Pojď, půjdeme na ten film a pak můžeme jít ke mně. Myslím, že se budeš cítit mnohem lip, když ti připomenu, co
nám vždycky tak šlo." Na tváři jsem cítila jeho dech a přísahala bych, že taky pár částeček jeho slin.
Proč jen jsem se do tohohle pouštěla znova?
"Echo! Tak tady jste. Kino už je úplně narvané." Lila přiskočila ke mně. S úlevou jsem se odtáhla od Luka.
Stephen a Luke si nějakým podivným chlapáckým způsobem
potřásli rukou. Stephen ukázal na naše místa.
"Tak pojďte. Už to začíná. Nemohli jsme už sehnat šest míst pohromadě, ale vzali jsme pro vás dvě vzadu."
Stephen s Lukem si plácli. Ajaj, Luke bude zklamaný, až pochopí, že na zadních sedadlech k ničemu nedojde.
Kluci šli napřed a já s Lilou jsme se držely vzadu. Lila se zeptala: "Jsi v pohodě?"
"Nemyslím si, že by mi to s Lukem mohlo fungovat. Vůbec se nezměnil."
Proč to, stejně jako všechno ostatní, musí být tak komplikované? Proč nic nemůže být jednoduché jako
v prváku?
Lila se zhluboka nadechla a stiskla rty. "Promluvíme si později. Teďsi užívej film, jo?"
Dohonila Stephena a Luke mě popadl za ruku. "Potřebuješ se jenom trochu snažit, abys byla taková, jako jsi byla dřív.
Taková - normální, víš?"
Lila na mě vrhla prosebný pohled. Svezla jsem se do sedadla vedle Luka a nechala ho, aby mě objal.
Všichni jsme chtěli žít normálně. Ale normálně zatím znamenalo jen víc trápení.
Během prvních pěti minut filmu jsme se seznámili s teenagerem, který odmaturoval a dal se k mariňákům.
Po deseti minutách měl za sebou výcvikový tábor. Po dvaceti jsem se začala dávit.
Nevolností mi nateklo hrdlo, jazyk jsem měla asi desetkrát větší než obvykle a nemohla jsem dýchat. Ať jsem nasávala
vzduchu, kolik jsem chtěla, žádný se mi nedostal do plic.
Vyskočila jsem ze sedadla a prošla uličkou na schody za zvuku volání vojáků po Bohu a po svých matkách.
Doběhla jsem na dámské záchody, rozrazila dveře a chytla se studeného umyvadla. V zrcadle se odrážela noční můra.
Zrzavé kadeře se mi lepily na zpocené čelo. Celým tělem miotřásalo zemětřesení.
Obraz kamaráda hlavního hrdiny, jak šlape na nášlapnou minu, mi znovu probleskl hlavou. Zluč mi stoupala hrdlem.
Panebože - Aires. Stalo se mu tohle? Rval bolestí? Věděl, že umírá? Obličej zkrvaveného herce se mi slil s Airesovým.
Škubla jsem sebou dopředu, žaludek mi sevřela křeč a dávila jsem naprázdno.
Byl mrtvý a zemřel zoufalý a vyděšený.
Jedna z kabinek se otevřela. Ven vyšla drobná stará paní se soucitnýma očima. "Trable s klukem?"
Chňapla jsem po papírovém ručníku, abych si utřela oči a schovala obličej. Zalapala jsem po dechu a připomněla si,
že jsem sem přišla, abych byla normální, a ne aby tu ze mě byla atrakce. "Jo."
Paní se na mě usmála do zrcadla, když si myla ruce. "Taková krásná slečna jako ty si určitě rychle najde někoho jiného.
A mimochodem, líbí se mi tvoje rukavičky. Dneska už se moc nevidí, že by je někdo mladý nosil." A odešla.
V zadní kapse mi zavibroval mobil.
Byla to zpráva od Luka: Kde jsi?
Zvracím z toho na dámských záchodech. Nepřipadalo v úvahu, že bych se tam vrátila. Moc násilí. Jdu ven. Uvidime se
po filmu.
Počkala jsem pár vteřin a mobil zavibroval znovu. OK. Zatím.
Půl deváté. Měla jsem dvě a půl hodiny nicnedělání do konce filmu. Vypadalo to, že jde o motiv, co se bude v mém
životě opakovat.
Hned vedle kina bylo několik restaurací a občerstvení. Potřebovala jsem něco k pití. Ale jako idiot jsem si s sebou
nevzala žádné peníze, dokonce ani kabelku. Luke trval na tom, abych všechno nechala doma.
Bia, bia, bia... naše první rande v kině... bia, bia, bia... všechno zaplatí... bia, bia, bia... vzal mě na nejhorší film všech dob...
Skoro všude okolo uklízeli a chystali se zavřít, ale někde ještě zůstalo otevřeno pro noční sovy. Zamířila jsem k jednomu
fastfoodu se stoličkami u baru.
Sedla jsem si na stoličku a sledovala nějakého vysokého týpka, jak dělá hamburgery. Lile by se určitě líbil jeho parádní
zadek. "Promiňte..."
Otočil se a já vyletěla ze židle. "Noahu?"
Ušklíbl se na mě. "Zdar, Echo. Chyběl jsem ti?"
Zase jsem si sedla. "Ne." Tak trochu.
Noah sundal maso z grilu, dal ho na nějaké housky a zavolal číslo. Další zaměstnankyně si pro burgery přišla a odnesla
je. Přišoural se k baru. "Co pro tebe můžu udělat?"
Měl na sobě červený šátek, který mu držel vlasy z očí. Ty oči se mi líbily. Čokoládově hnědé, plné darebáctví a jiskra
hotová zapálit celý svět. "Mohla bych dostat sklenici vody, prosím?" A prosím, ať je to zadarmo.
"To je všechno?"
V břiše mi zakručelo tak nahlas, že to Noah musel slyšet.
"Jo, všechno."
Natočil sklenici vody a podal mi ji.
"Určitě nechceš burger? Krásnej velkej burger v opečený housce se slanýma hranolkama?"
Sála jsem brčkem svou ledovou vodu. Zvláštní, voda mi nedávala ten příjemně teplý pocit plnosti,
jako by mi dal burger a hranolky.
"To je dobré, dík."
"Posluž si. Vidíš tamten parádní kousek masa?" Ukázal na maso na grilu. Z té vůně se mi sbíhaly sliny.
"Ten je můj. Až bude hotovej, moje dnešní směna končí."
Vrátil se ke grilu a ten nádherný kus masa dal na opeče nou housku spolu s různými druhy zeleniny. Pak na tácek
nasypal pěknou porci hranolek.
"Hej, Franku, já jdu."
Zezadu se ozvalo: "Dík, Noahu."
Noah si svlékl šátek a zástěru a hodil je do bedny. Tácek si položil na bar vedle mě, natočil si kolu, obešel bar a přisedl
si ke mně. "Neměla bys být na rande s tím svým opičím přítelem?"
Zakousl se do burgeru. Hladově jsem sledovala každý jeho pohyb.
"Byla jsem. Totiž, pořád jsem. Luke je ještě v kině. A není to můj přítel. Ted ne. Byl - kdysi dávno, ale teď ne.
Jenom tak, víš co, randíme. Nebo tak."
Ne snad? A proč tak blábolím?
Noah žvýkal a přimhouřil přitom oči. "Když jste spolu na rande, tak proč tam nejsi s ním?"
Zírala jsem na jeho hranolky. Vypadaly tak zlatě a křupavě.
"Máš u sebe nějaký peníze?" zeptal se.
"Cože?"
Zamnul si prsty o sebe. "Love. Prachy. Máš je s sebou?"
Nevěděla jsem, kam tím míří, a jen jsem zavrtěla hlavou.
Natáhl se přes bar a vytáhl nůž. Rozřízl burger na půlky a posunul tácek mezi nás. "Na. Nesněz mi všechny hranolky."
"To myslíš vážně?"
Noah ukousl další sousto ze své půlky. "Jo. Nechci, aby mi moje doučovatelka umřela hlady."
Mlaskla jsem jako postavička z kresleného seriálu a zakousla se do šťavnatého burgeru. Když se lahodné maso dotklo
mého jazyka, zavřela jsem oči a zasténala.
"Myslel jsem, že takhle holky vypadají jenom při orgasmu."
Sousto se mi zaseklo v krku a začala jsem kašlat. Noah dusil smích, když mi podával sklenici s vodou.
Kdyby tak dokázala spláchnout i tu trapnou červeň z tváří.
"Asi jsem přeslechl odpověď na svou předchozí otázku.
Když jsi na rande, proč jsi tady a večeříš se mnou, zatímco Luke si to tam dělá sám?"
Odkašlala jsem si. "Musíš být pořád tak sprostej?"
"Ne. Začnu se krotit, když mi odpovíš."
"Šli jsme pozdě a já nevěděla, jaký film vybral, dokud to nezačalo. Nepřátelé ve válce na mě byli trochu moc.
" Míchala jsem si vodu brčkem a snažila se znít nenuceně, i když mi scény z války mučily mozek.
Noah zmačkal ubrousek v ruce do kuličky a jeho hravý výraz byl pryč.
"Tak proč tady není s tebou?"
Dobrá otázka. "Řekla jsem mu, ať tam zůstane a dokouká ten film. Těšil se na něj."
"Zasloužíš si víc." Posunul tácek přede mě, už bez jeho půlky burgeru, ale se všemi hranolkami.
Jako třeba kluka, který se se mnou rozdělí o večeři a nechá mi všechny hranolky? Který porušuje pravidla, abych si
mohla poslechnout, jak se táta baví s mou terapeutkou? Který mi dal svoji bundu, když mi byla zima? Který mě rozpálil
doběla jediným dotykem? Ale Noah nemohl stát o někoho jako já.
Dojedla jsem svoji půlku a strčila mu tácek zpátky. "Děkuju. Asi bych tě měla nechat jít domů."
,A co budeš dělat ty?"
Několik teenagerů se sesedlo u stolečku jednoho zavřeného občerstvení. Údržbář přinesl ceduli varující před kluzkou
podlahou. Bezdomovec s nákupním vozíkem se zastavil a zíral na mě a Noaha přes chodbu. Hmm, nevím. Courat se
sama někde kolem a nejspíš skončím mrtvá a nacpaná v nákupním košíku toho dědka.
"Možná zkusím tamtu pasáž a podívám se, jestli někdo nenechal na stole čtvrťák, abych si mohla
zahrát kulečník."
Noah zvedl obočí. "Hraješ kulečník?"
"Aires mě to naučil." Vzpomínka na Airesův smích při hře mi z hlavy vytlačila válečný řev.
Noah seskočil ze stoličky a vzal mi ruku do dlaní. To gesto mě překvapilo, až mi vynechalo srdce. Stáhl mě ze židle.
"Tak pojď, uvidíme, jestli tě naučil kulečník stejně dobře jako matiku."
Zamířili jsme k pasáži a Noah posunul svoje prsty tak, aby se dotýkaly mých. Srdce mi bušilo jako o závod. Tohle
byl Noah Hutchins. Ten Noah Hutchins, který odmítal stabilní vztahy i obyčejné chození. Ten Noah Hutchins, který se
zajímal jenom o holky na jednu noc. Hulič. Můj protiklad.
A právě teď přesně to, co jsem chtěla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama