7.kapitola

3. března 2018 v 15:00 | Mcgarry Katie |  1. Překroč svůj stín- McGarry Katie
Echo


Sledovat beer pong mě obvykle nudilo, ale ne když Lila neustále všem dávala na frak. Ta holka byla neuvěřitelná. Navíc kdykoli se někdo z protihráčů trefil do jejího kelímku, řekla nějakému náhodnému klukovi, aby ho vypil. A kluci stáli fronty, aby jí vyhověli.

"Půjdeš si zahrát?" zeptal se Luke.
Byla jsem zamyšlená, a tak jsem si ho nevšimla, když přicházel.
"Ne. Tohle je Lilina chvíle." Navíc já nedělám nic,co
by ke mně obracelo pozornost.
"Dnešek by měl být celý tvůj. Máš narozeniny." Odmlčel se. "Všechno nejlepší, Echo."
"Dík."
"Takže se na ni budeš celý večer jen dívat?" Luke sledoval hru s palci zavěšenými do kapes. Kdybych ho neznala lip, řekla bych, že má něco za lubem.
"Jsme parťačky. Já si hlídám Lilu a ona zas mě. Grace a Natalie tu taky někde jsou." Rozhlédla jsem se po kuchyni, zpola v očekávání, že se tam objeví.
"Chytré, ale otravné." Luke se dlaní opřel o zed vedle mojí hlavy, ale tělem si ode mě držel odstup. Když dělával tohle dřív, odřízl mě svým tělem od světa a mně se v břiše zahemžili motýli. Pak se ke mně naklonil ještě blíž a políbil mě. Tyhle dny jsou dávno pryč - to odřezávání, motýli, hemžení a především to líbání. "Chtěl jsem tě vyzvat k tanci."
Okázale jsem se rozhlédla kolem sebe. "V kom se snažíš vyvolat žárlivost, Luku?"
Odtáhl ruku a zasmál se - opravdu se zasmál. Ne tak, jako když v jídelně předstíral úsměv na svou aktuální holku na týden.
"Víš co, najdi si mě, až Lila skončí s hraním."
Lila vystřelila ruce do vzduchu a zaječela, jak zlikvidovala - už zase - další tým. Bylo mi jasné, že v tuhle chvíli už ji nechávali vyhrát, jen aby hrála dál. Luke se vypařil.
Sebrala jeden ze zbývajících kelímků piva a odešla od stolu, k velkému zklamání kluků, kteří viseli očima na každém jejím pohybu. Vypila půlku a zbytek dala mně. "Na. Řídí Nat, že jo?"
"Jo." Vzala jsem si od ní kelímek a dopila ho. Moc mi to nechutnalo, ale když už jsem byla na párty se sudem...
Užívala jsem si měkké teplo, které ve mně pivo postupně vyvolávalo. Nepříjemnosti v mém životě pak nevypadaly tak strašlivě. Týden číslo dvě nového pololetí přinesl mou první samostatnou terapii s paní Collinsovou, žádnou brigádu
a strach, že Noah Hutchins změní názor a řekne všem o mých jizvách. Ted jsme si jeden druhého zase nevšímali.
"Paní Collinsová se mě tenhle týden zeptala, jestli piju. Už mě fakt nebaví jí lhát."
Michael Blair, hostitel, prošel kolem s tácem plným piv na další kolo beer pongu. Lila mu dvě štípla a jedno podala mně. "Dospělí chtějí, abychom lhali. Očekávají, že budeme
lhát. Chtějí žít ve svém dokonalém světě a tvářit se, že neděláme nic jiného, než jíme sladkosti a koukáme na reality show."
Srkala jsem pivo. "Ale my jíme sladkosti a koukáme na reality show."
Lila zavrávorala a přimhouřila na mě oči. "Přesně. Děláme to, aby přestali dávat pozor."
To měkké teplo, které zmírňovalo nepříjemnosti, taky zpomalovalo proces myšlení. Prošla jsem si dvakrát, co právě řekla.
"To vůbec nedává smysl."
Mávla rukou, jako by se mi to chystala vysvětlit. Ruka se hýbala dál, ale pusa zůstala zavřená. Nakonec ruku zase svěsila a napila se. "Co já vím. Pojd tancovat, oslavenkyně."
Zahodily jsme prázdné kelímky do koše a proplétaly se davem směrem ke zdroji pulsující hudby. Hudba... tanec...
Luke říkal, že si ho mám najít. Otevřela jsem pusu, abych to řekla Lile, ale ta najednou zastavila. "Musím čůrat." Zahnula prudce doleva a zavřela za sebou dveře koupelny.
Opřela jsem se o dveře pravým ramenem a čekala, jestli zaslechnu dávení. Ne, opravdu jen čůrala.
Levou rukou mi projela bolest, jak do mě někdo vrazil a šel dál. "Dávej bacha!"
Otočila se na mě holka s dlouhými tmavými vlasy, s kroužkem v nose a od hlavy k patě celá v černém. Stála tak blízko, že bych mohla spočítat řasy nad jejíma krví podlitýma očima.
"Jdi mi z cesty a nebude problém."
No dobře. Byla jsem posera. Nikdy v životě jsem se neporvala.
Dělala jsem všechno, abych se vyhnula řevu. Po nocích se strachovala, jestli jsem někoho neurazila. Takže když tady tahle motorkářská kočka stála s rukama doširoka rozpřaženýma
a čekala bud na duchaplnou odpověď, nebo ránu
pěstí, chtělo se mi zvracet.
"Nech ji bejt, Beth," zavolal hluboký nakřáplý hlas za mnou. Sakra. Ten hlas jsem znala.
Motorkářka Beth se zadívala někam přes moje rameno.
"Vrazila do mě."
"Tys do ní vrazila první." Noah Hutchins se postavil vedle mě. Jeho biceps se dotýkal mého ramene.
Zvedly se jí koutky úst. "Tos mi neřekl, že šoustáš Echo Emersonovou."
"Ach bože," zasténala jsem. Znala mě - a myslela si, že "to" s ním dělám. Místnost se nahnula a to měkké teplo, které jsem měla tak ráda, zmizelo. Všechno nejlepší, Echo.
"Doučuje mě."
Opřela jsem se o zed a doufala, že se všechno přestane hýbat.
"Nepovídej. Uvidíme se venku, až budeš hotový s učením."
Beth zatřepala řasami a odešla.
Paráda. Další drb, kterého se musím bát. Potřebovala jsem se od něj dostat pryč. Noah Hutchins znamenal samé špatné zprávy. Nejdřív si ze mě střílel. Pak viděl moje jizvy. Pak
zlikvidoval moje naděje na opravu Airesova auta. Pak si kvůli němu lidi mysleli, že "to" děláme.
Zkusila jsem kliku koupelny v naději, že se tam přidám k Lile, ale nešla stisknout. Zamčené dveře byly jasným porušením pravidel parťáckého systému. Do háje. Odstrčila jsem se ode zdi a dovrávorala k zadním dveřím. Vzduch. Potřebovala jsem vzduch.
Zhluboka jsem se nadechla, hned jak jsem vyšla na terasu.
Studený vzduch mi sežehl plíce a okamžitě mě začal štípat do odhalené kůže obličeje a krku. Ze tmy za terasou jsem slyšela smích a hlasy. Trosky tam asi hulily ten svůj sajrajt.
"Máš nějaký problémy ohledně kabátů?"
Sakra už ale. Proč se ho nešlo zbavit? Otočila jsem se a málem do Noaha vrazila. Prostorový odhad evidentně nebyl spřízněný s pivem. "Rozhodl ses mi zkazit život?" Sklapni, Echo.
"Chci říct, nemáš nic jiného na práci než mě ničit?" Dost. Můžeš kdykoli přestat. "Přišels sem, abys všem řekl o mých jizvách?"
A právě jsem se stala materiálem pro výukové pořady o tom, proč by teenageři neměli pít alkohol.
Zadívala jsem se mu do očí a čekala na odpověď. Ani jeden z nás se nepohnul. Panebože, Lila s Natalie měly pravdu.
Je sexy. Jak jsem si takhle stavěného těla mohla nevšimnout?
Rozepnutá bunda odhalovala jeho tričko, tak těsné, že se mu přes něj rýsovaly svaly. A ty tmavohnědé oči...
Noah zvedl hlavu a vlažně odpověděl: "Ne."
Přes terasu zavál studený vítr, až jsem se zachvěla. Noah si sundal černou koženou bundu a přehodil mi ji přes ramena.
"Jak mě chceš sakra doučovat, když si uženeš nějakej zkurvenej zápal plic?"
Zvedla jsem obočí. Zvláštní kombinace romantického gesta a strašně hrubého vyjadřování. Zachumlala jsem se do jeho bundy a odolávala pokušení zavřít oči, když mě obklopila sladká pižmová vůně. V mé zpomalené mysli se
otočilo jedno kolečko. "To už je podruhé, co mluvíš o doučování."
Strčil si ruce do kapes. Vlasy mu spadly do očí a zablokovaly tím můj nový oblíbený výhled. "Fajn vědět, že ti to myslí, i když jsi úplně na sračky."
"Ta slova používáš nějak rád." Zavrávorala jsem. Možná jsem nepotřebovala prostor. Potřebovala jsem zeď. Klopýtla jsem a opřela se zády o studené cihly. Jedna malá vzpurná
část mozku mi pořád dokola opakovala "parťácký systém".
Jo, však se k tomu dostanu. Za chvilku.
Noah mě následoval a zastavil se sotva pár centimetrů přede mnou. Tak blízko, že mě celou zaplavilo teplo vyzařující z jeho těla.
"Jaký slova?"
"Sprostý." Ehm. Stál u mě blíž než předtím Luke. Tak blízko, že kdyby chtěl, mohl mě políbit.
Svýma tmavýma očima zkoumal mé a pak jimi sjel dolů, aby si prohlédl zbytek mého těla. Měla jsem mu říct, aby toho nechal, nebo utrousit nějakou sarkastickou poznámku nebo se aspoň cítit ponížená, ale nic z toho se nestalo. Ne
dřív, než se začal usmívat.
"Splňuju požadavky?" Zeptala jsem se sarkasticky.
Zasmál se. "Jo." Líbil se mi jeho hluboký smích. Lechtal mě v břiše.
"Jsi zhulenej." Protože nikdo v normálním stavu vědomí by mě nepovažoval za přitažlivou. Zvlášť pokud dotyčný viděl ty nešťastné jizvy.
"Ještě ne, ale mám to v plánu. Chceš taky?"
Na tuhle odpověď jsem nepotřebovala plnou mozkovou kapacitu. "Ne. Mám ráda svoje mozkové buňky. Docela se mi hodí, když potřebuju... hmm, co já vím... myslet."
Zlotřile se ušklíbl, až jsem se musela usmát. Ne svým předstíraným úsměvem - tím opravdovým.
"Vtipný." Bleskovým pohybem opřel obě ruce o zeď a uvěznil mě svým tělem. Naklonil se ke mně a moje srdce zařadilo rychlost, o které jsem ani netušila, že existuje. Svým teplým dechem mě hladil po krku a moje zmrzlá kůže tála. Nahnula
jsem hlavu a čekala, až po celém těle ucítím jeho teplo. Zase jsem mu viděla do očí, a ty černé uhlíky řvaly hladem. "Něco jsem slyšel."
"A co to bylo?" Snažila jsem se vyprostit.
"Ze máš narozeniny."
Ze strachu, že kdybych něco řekla, zkazím to kouzlo, jsem si jen olízla zničehonic suché rty a přikývla.
"Všechno nejlepší." Noah přiblížil rty k mým. Ta sladká pižmová vůně zahltila moje smysly. Skoro jsem mohla ochutnat jeho rty, když najednou udělal krok zpátky a zhluboka se
nadechl. Studený vzduch mě profackoval zpět do světa střízlivých.
Přejel si rukou přes obličej a zamířil k živému plotu. "Brzy na viděnou, Echo."
"Počkej." Začala jsem si svlékat jeho bundu. "Zapomněl jsi tohle."
"To si nech," řekl, aniž by se ohlédl. "Vrátíš mi ji v pondělí.
Až se budeme bavit o tom doučování."
A Noah Hutchins, zhulený sukničkář a spasitel s bundou, se rozplynul v temnotě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama