22.kapitola

14. dubna 2018 v 15:00 | Mcgarry Katie |  1. Překroč svůj stín- McGarry Katie
Noah

"Určitě jim o mně řekni. Chci, aby tvoji bráchové věděli, kdo jsem, až budou žít s tebou."
Beth zmizela v oblaku páry, který se syčením vypustila žehlička. Systematicky přejížděla žehličkou rukávy mé bílé knoflíčkové košile.
"Řeknu."
Pokračoval jsem v leštění a krémování černých bot, které jsem našel v kontejneru na textil. Padly mi, ale byly
hrozně okopané.
Isaiah seběhl po schodech do suterénu, chňapl jednu z bot a hadr a přidal se ke mně.
"Proč takhle vyvádíš, kámo? Jsou to tvoji bráchové. Bude jim fuk, jestli přijdeš v potrhaných
džínech a starém triku."

"To není kvůli nim. Je to kvůli sociální pracovnici a tomu nafoukanému párečku. Hlídají všechno,
co řeknu nebo udělám.
Potřebuju, aby mě viděli jako bezúhonného občana." Aby mi důvěřovali tak, že mi svěří
dva nejdůležitější lidi mého života.
"Takže," Isaiah mrkl na Beth, "co se to děje mezi tebou a Echo?"
Žehlička zabublala, když ji Beth položila na žehlicí prkno.
Prohlédla košili, jestli někde nezůstala zmačkaná, a pak mi ji podala.
"Co se stalo s tím pouhým obchodem? Víš co, ruce a city pryč od Echo?"
Navlékl jsem si košili. Teplo ze žehličky uvolnilo část napětí v mém krku.
"Tohle je pořád můj plán."
Beth sebou plácla vedle Isaiaha a opřela si o něj hlavu.
"Tak co to proboha bylo včera?"
Málem jsem vyletěl z kůže, když se do mě takhle pustili král a královna zapírání.
Isiaiah a Beth žili ve zvláštním světě, kde city zůstávaly nevyřčené, zatímco ti dva se kolem sebe motali jako pár. Cítil jsem v kostech, že jednou je najdu spolu nahé v posteli.
"Echo nakoukla do mojí složky a našla tam příjmení pěstounů mých bratrů. Možná jí nejsem schopný
nabídnout vztah, ale nemůžu odmítat přátelství.
Jenom opravdový přítel by pro člověka tak riskoval."
"Nebo holka, které se líbíš," zamumlala Beth.
Obul jsem si boty a zašněroval je. Měl jsem snad víc než jednu šanci? Moje minulost říkala, že ne, ale od té doby,
co do mého života vstoupila Echo, se děly zázraky.
"Co byste vy dva dělali, kdybych sem přivedl Echo?"
Beth znechuceně zavrčela.
"Koupili nějaké lepidlo, až tě rozbije na kousky. Podívej se, co všechno jsi pro tu holku udělal, a kde bude dneska večer?
Na plese s králem Lukem, ne s tebou."
Představa, jak na ni ten opičák sahá svými hnáty, ve mně vyvolávala nutkání chrlit lávu. Udusil jsem vztek.
Jediná moje starost byli moji bráchové, a když nepohnu zadkem, přijdu pozdě.
"Uvidíme se večer."
Beth za mnou zavolala: "Řekni jim, že tetička Beth je má ráda."
Prošel jsem kolem Dalea a Shirley, kteří obědvali a nevšímali si mojí existence. Až se Tyler a Jacob konečně
přestěhují ke mně, bude to vypadat úplně jinak. K čertu, budeme si po vídat pořád.
Budu vědět všechno, co se v jejich životech děje.
Venku mě do čerstvě oholených tváří štípal únorový vzduch.
"Hej," zavolal z domu Isaiah a šel za mnou ven. Zatahal se za náušnici, než promluvil.
"Hele, kámo, chápu to. Nepouštíme se do vztahů. Záleží nám na někom nebo na něčem a systém nám to sebere.
Ale Echo není systém, kámo. Je to holka, která včera vypadala na sračky a hnala se za tebou,
když jsme se všichni rozhodli, že bys měl dělat vola a netvářit se jako její kamarád."
Projel jsem si vlasy rukou a pak si je setřásl zpátky do očí.
"Beth má pravdu."
"Beth se na tohle nedokáže dívat nezaujatě. Jestli jí někdy řekneš, že jsem ti tohle řekl, nakopu ti prděl.
Luke ji v létě před druhákem přeřízl. Ona fakt věřila, že ji ten kretén miluje.
Byla ještě panna, kámo. Nezavolal, nenapsal, nic. Já a ty, víš co, my jsme taky hovada,
ale aspoň se netváříme, že nejsme.
"Žádná by od nás nečekala objetí ani zprávu."
I kdybych předtím neměl důvod Lukovi nakopat prděl, což jsem měl, teď se jeden objevil.
Beth byla moje sestra, bez ohledu na krev.
"Co má tohle co dělat s Echo?"
"Tihle populární blbečci - pro Beth je to něco jako pro nás systém. Nám dělají ze života peklo sociální pracovnice
a soudci. Luke a Grace - to je její peklo. Echo a Luke byli úplná legenda, když jsme s Beth byli v prváku.
Beth fakt věří, že Echo je stejná jako Luke."
"Ale to ona není," opáčil jsem a nastoupil do auta.
Potřeba ji bránit mi svírala vnitřnosti.
Isaiahova poraženě svěšená čelist mi prozradila, že už to na Beth zkoušel taky. Zamířil zpátky do domu.
"Ty, hele, vypadáš, jako bys šel na ples, kámo."
Zabouchl jsem za sebou dveře a vycouval z příjezdové cesty.
K mému překvapení seděla u stolu v návštěvní místnosti paní Collinsová v černých (litrových šatech po kolena.
I pomyšlení, že bych byl s touhle osobou na jednom kontinentě, mi dělalo zle, ale dneska? Bylo mi to jedno.
Za pět minut uvidím svoje bratry.
"Zdar, paní Collinsová." Srdečně se zasmála.
"Cítím se poctěna. Nikdy bych neřekla, že mi jednou dopřeješ tenhle svůj patentovaný pozdrav."
"Možná jste nikdy takovouhle záležitost neabsolvovala, ale zas tak formální to není. Koukněte se na tohle."
Otevřel jsem batoh a vytáhl z něj malou krabičku.
"Tuhle hru jsem jako dítě miloval. Hrával jsem ji s tátou pořád dokola." Vždycky jsem si vybral černou a
on mě nechal dostat můj kámen do drážky jako prvního. Kdo to dokázal čtyřikrát za sebou, vyhrál.
Vyhrával jsem častěji než táta.
"Díky za tip. Po tomhle jdu na ples. Budeš tam doprovázet nějakou štastnou mladou dámu?"
Collinsová udělala takovou tu věc, že vypadala jako neškodné štěňátko a přitom mi položila otázku,
která by mi natrhla prděl, kdybych odpověděl špatně.
"Na plesy zrovna nejsem."
"Hmm, škoda." Poklepávala prsty do stolu.
"Co se stalo s tou slečnou, které jsi minulý měsíc půjčoval bundu?"
Do hajzlu, do tohohle kouta jsem se zahnal sám. Zíral jsem na dveře a modlil se, aby dovnitř vtrhli moji bráchové a zachránili mě.
"Má partnera."
"Tak to prohloupila."
Sepnul jsem ruce mezi koleny. Nepříjemné ticho, které se vytvořilo mezi mnou a paní Collinsovou, dalo vzniknout
úplně nové úrovni pekla. Echo by touhle dobou vydupala v podlaze díru až do Číny.
Echo, dívka vrytá do mé hlavy.
Minutová ručička hodin nade dveřmi hlasitě cvakla. Kde jsou bráchové? "Proč tu jste?"
Usmála se a zvedla obočí. "Už jsme se o tom přece bavili, Noahu.
Jako tvá klinická sociální pracovnice mám na starosti všechny oblasti tvého života. To zahrnuje i tvoje bratry."
"Noahu!" Výkřik z chodby mi sevřel srdce. Vyskočil jsem a chtěl ho jít hledat, ale paní Collinsová mi zastoupila cestu.
"Ne." Svou pěstěnou rukou mi zatlačila na hruď. "Věř mi, je v pořádku."
Se svou výškou o dobrých třicet centimetrů větší jsem se nad ní záměrně skláněl.
"Jestli jste si toho ještě nestačila všimnout, tak vám nevěřím. A teď mi jděte z cesty, než vás z ní odstraním
sám."
Šokovalo mě, že dál držela ruku na mé hrudi. "Byl dnes dopoledne na basketbalovém turnaji a usnul po cestě sem.
Joe ho dal na pohovku v jiné místnosti, aby se vyspal. Jacob má problémy se spaním a Carrie a Joe neměli to srdce ho budit.
Slibuju ti, že dostaneš svoje dvě hodiny."
Mrknul jsem na dveře a zpátky na Collinsovou. "Máte třicet vteřin na vysvětlení, než s váma vyrazím ty dveře."
Zhluboka se nadechla a mařila můj čas. "Jedna.
"Jak dobře myslíš, že se spí dítěti, které prožilo nějaké trauma."Její slova mě zmrazila na místě
a na mysl mi okamžitě přišla Echo a její problémy.
"Chcete říct, že Jacob má noční panické ataky?"
"To netvrdím, ale znám dítě, které je má, a řeknu ti, že za poslední tři roky neprospalo v kuse jedinou noc."
Zavřel jsem oči. Tolik věcí bylo na tom obrázku špatně.
"Proč mi to nikdo neřekl?"
"Protože je to důvěrná informace. A navíc, Jacob chce, abys ho viděl tak, jak vidí on tebe - jako silného, jako hrdinu."
Poslední část té věty mi zatočila hlavou, ale nemohl jsem se soustředit na tohle, ne když mě Jacob potřeboval.
"Důvěrná?" Otevřel jsem oči a jediná barva, kterou jsem v místnosti viděl, byla rudá.
"Jsem jeho brácha."
Očima se zaryla do mých. "Přesně tak. Jsi jeho starší bratr, ne jeho opatrovník. Víš, že nemáš mít přístup k důvěrným informacím."
Vím. Ztratil jsem veškerý nárok na svoje bratry ve chvíli, kdy se moje pěst dotkla čelisti mého prvního pěstouna.
"Noahu!" Jeho krev stavící výkřik se ozýval místností. Do prdele.
"Prosím, nech Carrie a Joea, aby to vyřešili," prosila paní Collinsová, ale já se prohnal kolem ní a vystřelil z místnosti.
Na chodbě stála Keesha s Tylerem v náruči. Jakou měli výmluvu na to, že za mnou nepustili ani Tylera?
S tím se vypořádám později.
"Hele, koukej zapadnout zpátky. Carrie a Joe to zvládnou," řekla Keesha.
Nevěnoval jsem jí nejmenší pozornost, když jsem procházel kolem, jen jsem pohladil Tylera po hlavě.
Z vedlejší místnosti se ozýval tlumený pláč. Rozrazil jsem dveře a našel Carrie a Joea, jak sedí na koberci vedle jacoba, který sebou nekontrolované házel.
Joe vyvalil oči, když jsem vešel. "Co ty tady děláš?"
Jacob měl slzami zmáčené tváře i basketbalovou vestu.
Obličej měl rudý, ruce přimáčknuté k hrudi a nesouvisle brblal. Klekl jsem si vedle Carrie, jen pár centimetrů od něj.
Chytla mě za zápěstí, když jsem se k němu natáhl. "Když na něj sáhneš, je to jenom horší."
Vytrhl jsem jí ruku a položil ji Jacobovi na hlavu tak, jako mě po hlavě hladívala máma.
"Jacobe, to jsem já, Noah. Otevřeš na mě oči, kamaráde?"
Zatřásl se po celém těle a zakňučel: "Noahu."
"Ty to nechápeš, on není vzhůru. Neví, že tady jsi." Zena si otřela oči. "My víme, co dělat. To my se o něj staráme. Ne ty."
"Vypadá to, že se vám to náramně daří. Kolik zlatých rybek jste v poslední době pozabíjeli?"
Zvedl jsem Jacoba ze země, sedl si na pohovku a držel ho v náruči. Do ucha jsem mu zpíval máminu oblíbenou písničku.
Šeptal jsem mu tu písničku tak dlouho, až ustal jeho pláč a přestal sebou škubat.
Nakonec otevřel oči a bylo v nich víc uvědomění než zmatenosti.
"Noahu?"
"Ahoj bráško."
Tyler mi během návštěvy kreslil obrázky. Spousty a spousty obrázků. Usmíval se a objal mě, než odešel, ale pořád nepromluvil ani slovo. Jacob mi seděl na klíně a hráli jsme moji oblíbenou dětskou hru nejmíň stokrát.
Když nám Keesha řekla, že můj čas vypršel, připadal jsem si, jako by mi někdo vyrval srdce z těla,
roztrhal ho na kusy a zalil lihem. Jacob se mě chytil kolem krku tak pevně, že mi přerušil přívod vzduchu.
"Bojím se, Noahu," zašeptal mi do ucha.
"Jacobe, musíme..." začala Carrie.
Paní Collinsová ji šeptem umlčela a rukou mi pokynula, abych pokračoval. Otevřel jsem doširoka oči a sevřel ho
pevněji. Do háje. Jaké otázky mi paní Collinsová pokládala?
"Čeho se bojíš?"
"Co když bude další požár? A ty tam nebudeš, abys mě zachránil."
"Já tě vždycky zachráním." Vždycky bych to udělal. Pohnul bych nebem i zemí. Dobrovolně bych napochodoval do
pekla a zůstal tam. Pro něj bych se vzdal čehokoli.
Popotáhl a začal se třást. Roztržitě jsem ho drbal po zádech.
"Bude to fajn, bráško."
,Ale když bude další požár. Collinsová ukázala na Jacoba a pak na Carrie a jejího ubohého manžela, aby mi jasně dala najevo, co mám dělat. Radši bych se vrátil do kterékoli ze svých předchozích pěstounských rodin,
než abych mu řekl, že má důvěřovat těmhle dvěma idiotům. "Žádný další požár nebude."
Paní Collinsová podrážděně rozpřáhla ruce a zavrtěla hlavou.
Jacob mi zašeptal do ucha: "Jak víš, že nebude?"
Políbil jsem ho na tvář a zašeptal mu: "Vím to."
Sotva slyšitelným hlasem mi řekl: "Prosím, neříkej to nikomu."
"Neřeknu."
"Neříkej nikomu co, Noahu?" Collinsová zírala do zpětného zrcátka a upravovala si vlasy.
"Cože?" Oblékl jsem si bundu a posbíral Jacobovy kresby.
"Jacob ti zašeptal, abys něco nikomu neříkal, a ty jsi mu to slíbil." Otočila se na mě a usmála se.
"Umím odezírat ze rtů."
Samozřejmě že umí. Co taky do prdele neumí? Aha, jasně.
Řídit. "Musela jste se splést."
"Ne, nespletla jsem se." Uhladila si šaty. "Co říkáš na ty šaty, není to moc? Nikdy jsem nedělala garde na plese.
Ale ne že by na tom záleželo, stejně nemám čas se převlékat. Udržovat tajemství tvému bratrovi nepomůže."
Co to do háje mělo znamenat? Nedokázala ta dáma udržet souvislou myšlenku? Šaty, garde na plese, moji bráchové?
Nasrat na dobrý dojem. Motala se na území, ze kterého jsem ji chtěl dostat pryč.
"Nevíte o mně ani o mých bratrech vůbec nic, tak do toho laskavě nestrkejte nos."
"To musí být pěkně těžký život. Nikomu nevěřit," řekla tím otravným tónem staršího a moudřejšího člověka.
"Nejsi to přece ty a tví bratři proti zbytku světa. Nejsi už z toho věčného trápení unavený?
Nechtěl bys vědět, jaké to je, být zase šťastný?"
Chtěl, ale na světě to tak nechodí - ne pro mě.
Zvedla obrázek, který Tyler nakreslil pro ni. "Nepoznáš štěstí, dokud se nenaučíš věřit. A když už musíš někde začít,
proč ne u mě?"
Měl jsem milion důvodů, proč ne - u ní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama