23.kapitola

26. dubna 2018 v 15:00 | Mcgarry Katie |  1. Překroč svůj stín- McGarry Katie
Echo

Už asi po miliónté jsem si ten večer popotáhla rukávy. Když Luke přišel s nápadem se přidat k Lile,
Grace, Natalie, pár dalším holkám a všem jejich partnerům na projíždku v limuzíně, skočila jsem po té příležitosti.
Udělala jsem chybu, když jsem si myslela, že to udrží Lukovy toulavé ruce dál od mého těla. Neudrželo.
Limuzína zaparkovala před školní tělocvičnou. Luke mi ze strany přejel rukou po prsu a zašeptal mi do ucha:
"Strašně tě chci, Echo."
Odtáhla jsem se od něj a jeho dechu páchnoucího po pivu a rozhlédla se, abych zjistila, jestli někdo zaznamenal,
jak nevhodně se mě dotýká.
Šeptem jsem odpověděla: "Nech toho. Lidi se dívají."
Nalil do sebe zbytek piva a zase se na mě přitiskl tělem.
"Řekni, že to bude dneska. Moji rodiče budou do zítra odpoledne pryč a tvůj táta mi řekl, že nemáš žádnou večerku.

Budeme mít celou noc." Sjel mi rukou na zadek.
Super - táta očividně chtěl, abych o to přišla. Odstrčila jsem Lukovu ruku pryč.
"Říkal jsi, že mi dáš čas na přemýšlení."
"Mělas spoustu času na přemýšlení. No táááák, vypadáš tak krásně."
Jak úžasné, Luke přestával artikulovat a ještě jsme si ani jednou nezatancovali.
Limuzína zastavila a Stephen otevřel dveře. "Dámy mají přednost." Pokynul rukou Lile, aby vystoupila,
ale já vystřelila ven, jako by mi hořely šaty.
Lila mě následovala. Její dech byl taky cítit po pivu. "Jsi v pohodě?"
"Jo," zalhala jsem. Luke si během posledních pár týdnů značil teritorium tak, že připomínal středoškolskou obdobu
psa močícího na požární hydrant (držel mě za ruku, kolem ramen, sedal si ke mně na obědě),
a tím ze mě znovu udělal společensky přijatelnou bytost. Pro Lilu, Grace a Natalie se tím život vrátil do normálu.
Pro mě byl "normál" jenom horší. Ano, lidi se teď se mnou bavili, ale chodit s Lukem a mít Grace znovu oficiálně za přítelkyni nepomáhalo proti upřeným pohledům ani proti drbům.
Velká rozšklebená rána uvnitř mě se nezacelila, jak jsem očekávala. Ve skutečnosti se ta díra jen zvětšovala.
"Ty nejsi v pohodě." Lila se odmlčela, když nás obě objala Grace.
"To je paráda!" Grace políbila na tvář mě a pak Lilu. "Jsme zpátky."
Luke mi nabídl ruku. Chytla jsem se ho a nechala ho, aby mě dovedl na parket. Dekorační výbor podnikl pokus proměnit
tělocvičnu v rajský ostrov. Tři blyštivé palmy a tapeta s oceánem pro fotografa ale nezakryly basketbalové koše
a tribuny, ani nezamaskovaly puch propocených ponožek z pánských šaten.
Luke tancoval jenom ploužáky a na rychlejší tance mě nechával ve společnosti Lily, Grace a Natalie.
Zatímco jsme tančily spolu, vytrácel se se svými kamarády do pánské šatny. Zpátky do sálu se bohužel vracel pokaždé o něco víc zlitý.
"Slyšela jsem, že po plese jdou všichni k Lukovi domů," řekla Grace, když jsme chvíli odpočívaly u našeho stolu.
Položila mi hlavu na rameno a části mého srdce se ulevilo. Bylo skvělé mít zase Grace veřejně za kamarádku.
"Říkal to." Spolu s tím, abych se s ním proplížila do jejich šatny a trochu se uvolnila nějakým drinkem.
Sledovala jsem, jak se Lila se Stephenem muchlují, totiž pardon, tancují na dřevěném parketu. Školní plesy byly jedna velká mezera v pravidlech chování podle školního řádu.
"Jsi připravená?" zeptala se Grace.
"Počkáme ještě jednu písničku a pak půjdu zase tancovat.
Ty podpatky mi ničí nohy." Krevní oběh se mi do chodidel vrátil v momentě, kdy jsem boty shodila.
Očima jsem prohledala potemnělou místnost a zahlédla Luka, jak se směje
spolu s nějakými kluky z basketbalového týmu. "Asi bych si měla zatancovat s Lukem."
Grace se zasmála. "Ale ne, ty telátko. Na dnešní noc. Zaslechla jsem Luka, jak ti to říká."
Moje krev i energie mi klesly do nohou, ven z těla a odtekly na podlahu. Temné kruhy pod očima, které jsem pracně
skryla pod make-upem, ještě ztěžkly. Promnula jsem si oči v naději, že mě to probere. Ne, nebyla jsem připravená.
"Hej, krasavice."
Luke na mě vrhnul ten ztřeštěný křivý úšklebek, kterým se usmíval, jen když byl opilý. Grace mi poklepala na koleno
a vytratila se, takže jsem zůstala s Lukem sama. Nejen že jsem nebyla připravená, ale musela jsem mu to říct.
Dnešní noc smrděla průšvihem. Donutila jsem se k úsměvu a vstala.
"Můžeme si promluvit?"
Rukou, zpocenou od bůhví čeho, mě pohladil po tváři.
"Jasně. Momentíček. Dojdu si pro další pivo." Oči se mu rozsvítily, jako by našel lék na rakovinu.
"Chceš jít taky? Lilu a Natalie jsme tam už protáhli."
"Ne." Začal třetí ploužák toho večera. Grace na mě zamávala s očima plnýma zoufalství.
Připomínka, abych to nepodělala.
"Pojď si zatancovat, Luku. Pak se půjdeme projít a promluvíme si, jo?" Pořádně si promluvíme.
Tak, jako když si s tím druhým řeknete, co opravdu cítíte. Tak, jako když se
o něm dozvíte něco tak syrového a opravdového, že vám to zamotá hlavu a nemůžete si pomoct a zamilujete se do něj.
Mohla bych mu říct, že nejsem připravená na sex, a Luke by mi řekl, že mu to nevadí. Řekl by mi, že mě miluje tolik,
že by klidně čekal celou věčnost, a pak by mi řekl něco, co ještě nikdy nikomu jinému neřekl. Mohla bych mu říct,
jak moc mě děsí, že se nikdy nedozvím, co se mi stalo, a ještě víc toho, že se to dozvím.
A on by mi řekl, že jsou mu moje jizvy ukradené a že je můžu ukázat celému světu a on bude stejně
stát při mně. A já? Já bych se do něj zamilovala a pak, zničehonic, by mi vůbec nevadilo to s ním dělat.
Jako s Noahem. Tyhle dveře jsem okamžitě přibouchla.
Rukou v rukavici jsem mu přejela po čelisti. Tak, jak to měl rád. Pousmál se.
"Vidíš, krasavice, říkal jsem ti, že nám to dohromady zase půjde."
A mohlo by to jít - možná. "Jo."
Vzal mě za ruku a táhl směrem k parketu. To bylo ono.
Bylo to normální. Přítel, který mě miloval a bral takovou, jaká jsem. To musí zaplnit tu zející propast uvnitř mě.
Podívala jsem se zpátky na svoje kamarádky a usmála se svým opravdovým úsměvem na Grace, Lilu a Natalie.
Moje srdce zazpívalo, když se ty tři rozzářily jako prskavky, protože věděly, že mě poprvé za celé věky vidí šťastnou.
Štěstí - byla jsem mu tak blízko, že jsem ho mohla ochutnat. Pak jsem se zastavila. Moje nohy, moje srdce, moje štěstí,
všechno se zastavilo. Obešli jsme parket a vešli do chodby vedoucí ke sprchám. "Kam to jdeš?"
"Říkal jsem ti, že do šatny," odpověděl Luke.
Vytrhla jsem mu svou ruku. "A co bude s tím tancováním a promlouváním si?"
"Jo, jasně, všechno bude. Potom. Jsme se zásobami u dna.
Když tam nepůjdu teď, propásnu poslední šanci."
Ve víc smyslech, než si vůbec dovedl představit. "Jo, to propásneš."
Jeho vyšinutý chlapský mozek si to špatně vyložil a on mě políbil na tvář. "Já věděl, že to pochopíš." A odešel.
Opřela jsem se o zárubeň. Z poloviny v potemnělé tělocvičně a z druhé v osvětlené chodbě.
Idiot. Byla jsem idiot. Několikrát jsem zamrkala, abych zadržela slzy, a objala sama sebe.
Mělo mě bolet u srdce, ale nebolelo. Protože svoje srdce jsem do téhle druhé šance s Lukem
nikdy nedala. Vkládala jsem do ní spoustu nadějí, ale moje srdce nebylo v sázce. Duše mě bolela zklamáním. Pokusila
jsem se vrátit do normálu a neuspěla. Já... jeden velký neúspěch.
Na rozdíl od ACT jsem si tuhle epizodu svého života nemohla zkusit znova a vylepšit si mizerné skóre.
Neměla jsem k dispozici žádné prázdné plátno na nový obraz nebo bílý papír
na další kresbu. Moje máma selhala a mé ruce mi garantovaly, že já sama taky pokaždé selžu.
"Říkal jsem ti, že si zasloužíš víc."
Moje srdce poskočilo, když jsem uslyšela ten hluboký šibalský hlas. "Noahu?"
Jako zloděj se vykradl ze stínů v bílé knoflíčkové košili s volně uvázanou černou kravatou, modrých džínech a černých
kanadách. Tmavě hnědé vlasy mu ležérně spadaly do očí.
"Echo, vypadáš.. Sjel pohledem po mém těle dolů a pak pomalu zase nahoru. Na tváři se mu objevil uličnický úsměv.
"Lákavě."
Zasmála jsem se nahlas, až se za mnou otočilo několik mladších kluků, kteří procházeli kolem.
Poprvé za hodně dlouhou dobu mi to bylo úplně jedno. "Lákavě jako kuřecí křidýlka nebo jako šťavnatý hamburger?"
Jeho zachechtání mi polechtalo bránici. Noah přikročil blíž a rozhodně mi narušil můj osobní prostor.
"Lákavě jako že tvůj kluk je kretén, když tě nechává samotnou."
"Není to můj kluk." A nikdy nebude.
"To rád slyším. Protože jsem tě chtěl požádat o tanec."
Jako na zavolanou začal hrát další ploužák. Noah mi n enabídlruku, aby mě odvedl na parket. Místo toho mě přímo
na místě, mezi vstupem do tělocvičny a šatnou, vzal oběma rukama kolem pasu a přitáhl si mě k sobě.
Bože, bylo to příjemné - hřejivé, pevné objetí. Zajela jsem mu rukama ke krku a prsty v rukavičkách mu přejela po kůži.
"Myslela jsem, že na tancování nejsi."
Noah mě držel tak blízko, že jsem mu viděla do těch čokoládových očí.
"Nejsem. A ještě dneska odpoledne jsem neměl v plánu sem jít." Polkl. ,Ale tenhle pitoměj ples vypadal,
že je pro tebe fakt důležitej. A ty... ty jsi důležitá pro mě."
Přestal přešlapovat ze strany na stranu a odvrátil pohled stranou.
Srdce mi tlouklo tak nahlas, že ho musel slyšet, i kdyby ho necítil přes můj hrudník.
"Echo, nemůžu ti říct, co bude, protože to nevím. Nedržím se za ručičky na chodbě ani si nesedám k jiným stolům
na obědě. Ale přísahám ti... na svoje bratry, že pro mě nikdy nebudeš jen laciná zábava a že budeš mnohem
víc než jen další holka na zadním sedadle mého auta."
Blízkost jeho těla k mému mi zabraňovala vyslovit ty ti-sice emocí, které se ve mně bouřily. Prsty mi z jeho krku zabloudily
k jeho hlavě. Chytla jsem ho za vlasy a přitáhla si jeho hlavu ke své. Nešlo to vyslovit, ale mohla jsem mu to
dát najevo jinak.
"Táhni pryč od mojí holky, Hutchinsi."
Pohybem rychlým jako lev nás Noah dostal do chodby a postavil si mě za sebe. Stál mezi mnou a Lukem. "Není tvoje."
Luke zrudl a zaťal pěsti. Stephen, Chad a několik dalších kluků se vypotácelo ze šatny. Jejich smích zmlkl v momentě,
kdy uviděli Luka, Noaha a pak mě. Do háje.
Můj čerstvý expřítel se díval přímo na mě. "Pojď sem, Echo."
"Měli bychom si promluvit. V tělocvičně." A vypadnout proboha odsud. Zpátky tam, kde se zdržovala spousta učitelů,
kteří by zabránili takovýmhle scénám. Posunula jsem se směrem k tělocvičně, ale ani Luke, ani Noah se nepohnuli
byť jen o píď Stephen se postavil vedle Luka. "Není fér to zkoušet na holku někoho jinýho."
Haló? Slyší mě někdo? Takže - potřebuju mluvit s Lukem a všichni půjdeme do tělocvičny,
abychom byli pod dohledem.
Vzala jsem Noahovu ruku do svých prstů a něžně zatáhla.
"Noahu."
Stiskl mi ruku, než se uvolnil z mého sevření. "Jen tam běž. Hned jsem u tebe."
"Ehm, ne. Ne, když nepůjdeme všichni."
Luke udělal jeden opilý krok dopředu k Noahovi. "Jo, běž, Echo."
Tohle se přece nemohlo stát. Luke nezastavil. Naopak, nabral rychlost a vrazil do Noaha. Oba dva vletěli do zdi. "Ne!"
Luke praštil Noaha do čelisti. Tomu ze rtu vytryskla krev, na oplátku dal Lukovi pěstí do břicha a odtlačil ho pryč.
"No tak, kámo," řekl Noah a setřel si krev ze rtu. "Tohle nechceš."
"Varoval jsem tě, aby ses k ní nepřibližoval," zařval Luke a znovu vrazil do Noaha.
Ten byl ale tentokrát připravený, praštil Luka pěstí do břicha a srazil ho na zem.
"Zůstaň ležet, Manningu," zasyčel.
Luke se posbíral ze země a upřeně sledoval Noaha. Rozběhla jsem se k nim. Tohle nesmí pokračovat. Jenomže jsem to
tak úplně nestihla. Luke se znovu vrhl na Noaha přesně v momentě, kdy jsem se dostala mezi ně dva. Do břicha mě praštila
betonová pěst. Přestala jsem dýchat a ucítila strašlivou bolest.
"Echo!" zakřičelo několik hlasů z různých částí chodby.
Břicho mě bolelo moc na to, abych se mohla pohnout, otevřít oči nebo promluvit. Panebože. Do těla se mi nedostával
vůbec žádný vzduch. Donutila jsem se otevřít ústa a zoufale se pokoušela nasát nějaký kyslík. Ne, nic. Ještě jednou...
jo. Ne moc, jenom malinko, ale byl to vzduch... nehledě na to, jak moc to bolelo. Studená podlaha se dotýkala jedné
z mých tváří a na druhé jsem cítila svoje vlasy. Do háje. Trvalo mi celou hodinu, než jsem je všechny dostala do té spony.
Můj bože, asi jsem si něco zlomila, třeba játra.
"Ježišmarja... Ježišmarja, já jí ublížil," zamumlal Luke někde poblíž.
"Klid se od ní, kreténe," štěkl Noah. Mé tváře se dotkly teplé prsty a odhrnuly mi z ní vlasy. Ztišil hlas. "Echo? Jsi
v pořádku?"
Ty teplé prsty mi zmizely z tváře a pak mě vzaly za ruku.
Soustředila jsem veškerou svou energii na to, abych Noahovu ruku stiskla. Opětoval můj stisk. "Jsem u tebe. Slibuju."
"Co se to tady děje?"
Zasténala jsem, ne bolestí, ale kvůli tomu, kdo právě vešel do chodby - paní Collinsová. "Echo? Echo!" Podpatky rychle
cvakaly směrem ke mně. Další ruka, studenější a jemná, se dotkla mé tváře. Donutila jsem se otevřít oči a mrkala,
dokud se mi dvojitý obraz neslil v jeden.
"Jsi v pořádku?"
Ne. "Ano." Přes agonický řev každého svalu svého těla jsem zvedla hlavu ze země. Noah mě vzal rukama pod zády, pomohl
mi si sednout a zůstal jen pár centimetrů za mnou.
Přívětivé oči paní Collinsové změkly. "Co se stalo?" Přejela pohledem chodbu a prozkoumala situaci.
Zvláštní, že všichni Lukovi kamarádi se vypařili. "Noahu, teče ti krev."
Noah si otřel ústa. "Ano, madam."
"Ty jsi Luke, vid?"
Luke seděl u mých nohou s vytřeštěnýma očima. "Ano."
Paní Collinsová ztěžka vydechla a zavrtěla hlavou. "A mně se tohle vůbec nebude líbit, že ano?"
"Nebude," odpověděl Noah.
"Zakopla jsem," řekla jsem.
Paní Collinsová sevřela rty do tenké čárky. "A Noahova pusa?"
"Já taky."
Podívala se na Luka. "A kde se vzala tobě ta parádní podlitina na čelisti?"
Luke si nepřítomně promnul čelist, ale pořád se upřeně díval na mě. "Dneska odpoledne jsem se přimotal do rvačky."
"Ale ne tady, že?"
"Ne, ne tady."
Paní Collinsová zavřela oči a znovu vzdychla. My tři jsme se zadrženým dechem čekali na její verdikt. Konečně oči zase
otevřela. "Luku, vrať se zpátky do sálu. Chci si promluvit s Noahem a Echo."
Luke dál zíral, jako by byl fyzicky neschopný ode mě odtrhnout oči. Moje omráčená mysl začala zase pracovat.
Nezíral mi do obličeje, ale na ruce. Rukavice na mé pravé ruce už nechránila moje jizvy před okolním světem.
Visela mi volně přes prsty. Najednou se ale před mýma očima natáhla zpátky
nahoru. Noah zamumlal několik slov mířených na Luka a položil mi ruku přes rukavici, kterou právě upravil.
"Echo," řekl Luke. Donutila jsem se na něj podívat. "Budu na tebe čekat." S očividným znechucením kmitl očima zpátky
k mým rukám. Pak nějak dokázal dojít do tělocvičny bez klopýtnutí.
Paní Collinsová, která seděla na podlaze vedle mě, si skopla z nohou boty s vysokými podpatky. "Vypadá to, že tyhle
šaty budu muset dát do čistírny. Doufala jsem, že se tomu vyhnu. Vždycky tam něco zapomenu a oni to pak vyhodí."
Z kabelky, která jí visela na zápěstí, vytáhla kapesníček. "Na, Noahu. Nemusíš to tady celé zakrvácet."
Noah se opřel zády o zeď, přitáhl si mě mezi nohy a opřel o svůj hrudník. Vzal si od paní Collinsové kapesníček a přitom
mě pořád jednou ochranitelskou rukou držel. Byla jsem moc vyčerpaná na to, abych se starala, co si myslí paní Collinsová,
a tak jsem si na něj položila hlavu.
"Takže, Noahu, slečna s bundou je Echo." Copak já mám přezdívku?
Noah se zachechtal. "Jo."
"Echo, ví tvůj otec o tomhle vztahu?"
"Věřila byste mi, kdybych vám řekla, že o něm nevím sama?"
Zasmála se očima. "Ano." Zírala na nás, jako bychom byli potkani v bludišti. "Měla jsem to čekat, ale nečekala. Tolik
k mým intuitivním schopnostem. Každopádně, vy dva byste měli jít na ošetřovnu. Je dnes otevřená pro případ náhlých
onemocnění nebo nehod."
Noah mě vylekal tím, že vyhrkl: "Ne" přesně ve stejný okamžik jako já.
"Jsem v pohodě," dodal.
"Taky," řekla jsem. "V pohodě."
"Tak jestli jste si jistí." Paní Collinsová sebrala svoje boty a zvedla se z podlahy. "Očekávám od vás dvou, že zůstanete
profesionální ohledně vašeho doučování. Jsem velmi potěšená zprávami učitelů o tvé docházce a o pokrocích, které jsi
udělal, Noahu. Jestli uvidím negativní změnu, vložím se do toho, než byste řekli skupinová terapie. Vyjádřila jsem se dost
jasně?"
Oba jsme něco zamumlali a sledovali, jak mizí v potemnělé tělocvičně. Noah mě políbil do vlasů. Z jeho teplého dechu
mi mravenčilo kolem páteře. "Pravdu, Echo. Jsi v pořádku?"
"Jo, jsem v pohodě," zašeptala jsem a užívala si ten pocit, když mi přejížděl rty zezadu po krku. "Noahu?"
"No?" Zastřený tón jeho hlasu ve mně rozpaloval oheň.
Strašně se mi nechtělo narušovat ten moment, ale... "Potřebuju mluvit s Lukem."
Nejdřív ztuhl a pak mě zvedl ze země. "Ted nebo nikdy, Echo. Ty a já, ale musíš poslat toho opičáka k vodě.
Počkám venku. Máš dvacet minut."
Noah odešel. Stála jsem s vlasy napůl spuštěnými z máminy spony a cítila se najednou hrozně osamělá. Uvolnila jsem
sponu a nechala si zbytek vlasů spadnout na ramena.
Když jsem se vracela do tělocvičny, viděla jsem před sebe sotva na pár kroků. Jediné dostupné světlo vrhala třpytící se
disco koule. Naštěstí mě našly moje kamarádky.
"Ach, můj bože, Echo. Stephen mi řekl, co se stalo. Jsi v pořádku?" Lila mě zachytila. V ruce měla moje taneční
boty. Natalie a Grace stály kolem ní každá z jedné strany.
V krku se mi začal dělat knedlík. Zůstane stát při mně?
Moje nejlepší přítelkyně od školky? Vydržela toho se mnou už tolik. Pokud si vyberu v jejích očích špatného kluka,
zničím tím ten vztah, který opravdu nutně potřebuju?
Grace mi z tváře odhrnula pramen vlasů. Ztratím Grace.
Určitě ztratím Grace, ale byly jsme vůbec přítelkyně už takhle?
"Echo?" pobídla mě Natalie. Ta se bude řídit Lilou. Vždycky se řídila Lilou.
"Potřebuju mluvit s Lilou," řekla jsem. Když jsem viděla, jak ublíženě se dívají Natalie a Grace, rychle jsem dodala:
"Kvůli mámě."
Grace a Natalie se na mě povzbudivě usmály a odešly. Veškeré hovory o mojí mámě nechávaly na Lile.
Lila si založila ruce v bok. "Já ti tu mámu nesežeru. Rozcházíš se s Lukem a chceš to ode mě posvětit."
"S Lukem to není opravdové a ani nebude. Ztratit Luka zvládnu. Zvládnu být zase společenským vyvrhelem,
ale nezvládla bych ztratit tebe."
"Zamilovala ses do Noaha Hutchinse?" Dobrá čarodějnice Glinda najednou vypadala... vážně.
Přetlačovalo se ve mně zděšení s radostí. Když si vyberu Noaha, může se stát, že zatlačím Lilu moc daleko a zničím
to jediné opravdové přátelství, které jsem kdy měla. Ale pouhé pomyšlení na Noahovo jméno způsobovalo, že mi srdce
vynechávalo údery. Vykouzlilo mi úsměv na tváři. Kůže mě mrazila vzrušením. "Jo."
Objala mě. "Očekávám popis jeho břišáků. Detailní popis, žádné romantické románové blábolení."
"A co Grace a Natalie?"
Těžce povzdechla a odtáhla se. "Natalie bude v pohodě, to víš. S Grace to vyřídím, ale na to budu potřebovat ty břišáky
vyfotit. A vůbec, jsou to jenom tři měsíce do maturity."
"Echo?" ozval se za mnou Lukův hlas.
Lila mě políbila na tvář, strčila mi do ruky moje boty a odešla za Grace a Natalie.
"Luku." Popotáhla jsem si rukavice.
Měl sundané sako a rukávy košile vyhrnuté nad lokty. "Je mi líto, že jsem tě praštil. Viděl jsem tě, ale už jsem nemohl
zastavit."
"To nevadí." Přehoupla jsem se z jedné nohy na druhou a v duchu slyšela padat písek na dno přesýpacích hodin.
"Luku..."
"Sáhl na tebe - Noah. Viděl tvoje jizvy, ani to s ním necuklo, a pak na ně sáhl." Luke se podrbal na temeni. "Asi
budu vypadat jako úplný vůl, ale já bych toho schopný nebyl.
Sáhnout na ně nebo se tvářit, že tam nejsou. Myslel jsem si, že jo, ale..."
Promnula jsem si ruce. Bez ohledu na slova, která jsem mu hodlala říct, mě ta pravda stejně pálila.
"Luku, to nevadí, protože pravda je ..." Tohle smrdělo. "Není to s tebou ono
a pro mě ani nebude. Část mě opravdu chtěla, aby nám to fungovalo, ale stala se z toho strašná námaha.
Napoprvé jsme se namáhat nemuseli."
Luke pokýval hlavou a pak ji sklonil. Svěsil ramena a chvíli zíral do země, než si otřel nos.
Pak zvedl hlavu a narovnal se do své plné výšky. Nucené se usmál, ale v jeho modrých očích nebylo ani světýlko.
"Deanna přišla plonková a ráda by se svezla limuzínou ke mně domů.
"Může jet místo mě." Nebylo nutné mu navrch předhazovat, že hodlám odejít s Noahem.
Udělal krok směrem ke mně a zašeptal mi do ucha: "Opravdu jsem tě miloval."
Vynechal přitom jedno nevyřčené slovo, dřív.
"Já tebe taky." Dřív.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama