25.kapitola

30. dubna 2018 v 15:00 | Mcgarry Katie |  1. Překroč svůj stín- McGarry Katie
Echo

Pondělní ráno uvedlo novou epizodu mého života - veřejné chození s Noahem Hutchinsem.
V okamžiku, kdy ke mně Noah přišel zezadu a políbil mě na krk, jsem byla rozervaná mezi nutkáním se o něj opřít
nebo ucuknout. Každý sval mého těla křičel, abych se mu odevzdala. Můj mozek mi říkal, abych utekla. S povzdechem
jsem dala za pravdu své hlavě. "Porušuješ snad všechna školní pravidla vyjadřování náklonnosti na veřejnosti."
Noah se zachechtal, zatímco jsem si zamykala skříňku.

"No a?"
A? "Nechci být po škole."
"Jsi až moc upjatá. Věděl bych, co ti pomůže se uvolnit."
To, jak mě stravoval očima, mi mělo napovědět, abych nezvedala hozenou rukavici, ale stejně jsem to udělala.
,A co to má být?"
Noah se svým tělem přitiskl k mému a přitlačil mě ke skříňkám. "Líbání."
Držela jsem si učebnice těsně u těla a bojovala s pokušením je zahodit a přitáhnout si ho k sobě. Ale to by ho jenom
povzbudilo v tom, co dělal, a také, dobrý bože, přineslo jeho fantastické líbání. Ale fantastické nebo ne,
líbání na veřejnosti by rozhodně znamenalo být po škole a tím pádem taky přijít pozdě domů.
Proklouzla jsem pod jeho rukou a nadechla se čerstvého vzduchu, vděčná za jakoukoli vůni, která mi nepřipomínala
jeho. Noah mě dohnal a zpomalil na moje tempo.
"Víš, možná sis toho nevšimla, ale máme matiku spolu," řekl. "Mohlas na mě počkat."
,A dát ti příležitost, abys mě zatáhl do školníkova kutlochu? Ne, díky."
Noah držel učebnice v jedné ruce na boku a druhou měl v kapse u kalhot. Slíbil mi, že mě nebude chytat za ruku ani
kolem ramen, ale stejně mi věnoval víc pozornosti než chodbě před sebou nebo studentům procházejícím kolem nás.
Vešli jsme do učebny matematiky a přísahám, že všichni v místnosti ztuhli a dívali se, když se Noah zastavil u mé lavice.
"Isaiah, Beth a já se pak stavíme."
"Dobře." Doučování, opravování auta, snad i nějaké to líbání. Lišácky se na mě zašklebil a ztišil hlas. "Paní Frostová
vždycky chodí pozdě. Mohl bych tě políbit teď a ukázat jim to, na co čekají."
To by byl úžasný začátek hodiny. Olízla jsem si rty a zašeptala: "Přiděláš mi takovou spoustu problémů."
"To si piš." Noah mě pohladil po tváři, než zamířil ke své lavici vzadu.
Usadila jsem se na židli a strávila celou hodinu snahou udržet pozornost u počítání a ne u líbání Noaha Hutchinse.
Lila se odstrčila ode zdi a přidala se ke mně, když jsem šla k jídelně. "To ti to trvalo. Kde jsi vůbec byla?"
"Musela jsem se před obědem stavit v šatně." Ve skutečnosti jsem nemusela, ale byla to dobrá záminka k tomu,
abych mohla projít kolem Noahovy skříňky a ukořistit od něj pár vteřin - dobře, pár polibků. Konečně jsem pochopila,
proč on a jeho kamarádi dávají přednost té pusté chodbě před jídelnou.
"Mm-hmm. Takže pan vysoký, temný a tajemný s námi při obědě neposedí?"
"Ne." Nacpala jsem do svého hlasu trochu optimismu, abych se donutila se s tím smířit. Neměla jsem koneckonců
jinou možnost. Myslím, že bych si mohla sednout k Noahovi, kdybych opravdu chtěla. Váhala jsem dost dlouho.
"Takže, jaký je rozsudek o mém společenském postavení?"
"Všechno se rozhodne na obědě."
Super. Taky mě mohla varovat, než jsme vešly do jídelny.
Proč jenom nemohla dobrá čarodějnice Glinda mávnout kouzelnou hůlkou a přimět národ Mlaskalů, aby mě miloval?
Podobně jako první den ve třeťáku na mě lidi zírali a šuškali si, když jsem procházela kolem. Aspoň teď nezírali na
moje ruce, ale střídavě na mě, Luka a Noahův prázdný stůl.
"Vezmi si tác, jdeme pro jídlo," zamumlala Lila, když jsme se protáhly kolem našeho stolu.
Natalie mi poslala chabý úsměv
zatímco Grace věnovala veškerou pozornost kelímku jogurtu.
Přitížilo se mi u srdce. Co si myslí zbytek školy, mi bylo upřímně ukradené. Jejich chichot a šeptané komentáře byly
otravné, ale nakonec to bylo jedno. Ale odmítnutí od Grace mi lámalo srdce. Položila jsem si tác za Lilin a nedotkla se
žádného jídla.
Lila si netypicky vzala talíř hranolek a dva čokoládové muffiny. "Škola je rozdělená. Deanna řekla svým kamarádkám,
že tě Luke jenom využil k tomu, aby začala žárlit, což by tě uvrhlo zpátky do světa ubožáků. Díky té rvačce na plese
a tvému muchlování s Noahem před vyučováním si někdo zase myslí, že ses vykašlala na Luka kvůli Noahovi,
a to by tě oficiálně zařadilo mezi totální podivíny."
Paráda. Možná bych se mohla stát královnou podivínů, vládkyní všech citově poznamenaných jedinců.
Něco jako nevlastní sestra dobré čarodějnice Glindy.
,A zbytek školy si myslí, že jste s Lukem využili jeden druhého, že on patří k Deanně a že ty a Noah jste sexy."
Lila se na mě šibalsky usmála a mrkla, když podávala pokladní peníze.
Následovala jsem ji a zahlédla koutkem Luka, jak se sklání nad Deannou a usmívá se na ni jako blázen. Vykašlala jsem
se na Luka kvůli Noahovi, ale on se na mě vykašlal taky. Po pravdě jsem ho využila, abych mohla být normální.
Využil on mě k získání Deanny zpátky?
Deanna mě přistihla, jak se dívám. Přimhouřila oči. Luke se na mě polovičatě usmál a chytl Deannu za ruku.
Možná mě využil, ale mně to nevadilo. V tomhle případě ze dvou zel
vyšlo velké dobro. "Nech mě hádat. Ta poslední skupina jsi ty a Natalie."
"My jsme jediná část, na které záleží, ne?"
Došla jsem s Lilou ke stolku s doplňky. "Jestli mě většina školy hodila do pytle podivínů, proč tak záleží na obědě?"
Lila si pocákala hranolky medovou hořčicí. "Kvůli Grace."
Grace seděla u stolu s Natalie a jednou ze svých další veřejných kamarádek a pořád si usilovně míchala jogurt.
"Překvapuje mě, že se ještě nerozhodla. Pověst proti přátelství. Pověst vždycky vyhraje, ne?"
"Snaží se. Dej jí nějaký čas, než přejde to šuškání, a ona se s tím srovná."
Hmm, možná jo. Odložila jsem svůj prázdný tác na stolek.
"Pozdravuj ode mě Natalie, jo?"
"Kam jdeš?"
"Malovat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ukyoshi Kurumishiki Ukyoshi Kurumishiki | Web | 1. května 2018 v 7:32 | Reagovat

Zajímavý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama