7.kapitola OTL

15. dubna 2018 v 8:00 | Colleen Hoover |  Odvrácená tvář lásky- Colleen Hoover
TATE

Byly to už dva týdny, co jsem viděla Milese naposledy, ale jen asi dvě vteřiny, co jsem na něj naposledy myslela.
Zřejmě pracoval stejně často jako Corbin. Bylo sice fajn mít byt občas jen sama pro sebe, ale taky bylo fajn, když
Corbin konečně někdy nepracoval, abych si měla s kým promluvit. Ráda bych řekla, že bylo fajn,
když měli volno oba najednou, jenže to se od toho dne, kdy jsem se nastěhovala, ještě nestalo.
Až dneska.

"Jeho táta pracuje a on má volno až do pondělka," vysvětloval mi Corbin. Vůbec jsem netušila, že pozval Milese,
aby s námi jel domů na Díkůvzdání, vyklopil to až teď. Zaklepal na Milesovy dveře.
"A jinak nemá co dělat."
Na to jsem asi přikývla, ale hned jsem se vydala k výtahům.
Bála jsem se, že až Miles otevře, hned na mně pozná, jak jsem vzrušená z toho, že jede s námi.
Stála jsem v kabině výtahu u zadní stěny, když oba nastoupili. Miles na mě kývl, ale to bylo všechno. Když jsem s ním
mluvila naposledy, zachovala jsem se pořádně trapně, takže teď jsem radši neřekla ani slovo. Taky jsem se na něj
snažila nezírat, jenže bylo dost těžké soustředit se na něco jiného. Měl na sobě nenápadné oblečení - džíny, kšiltovku
a tričko s logem sanfranciského fotbalového týmu. Asi proto jsem z něj nemohla spustit oči. Vždycky mi připadali
atraktivnější kluci, co se nijak zvlášť nesnažili být atraktivní.
Přestala jsem zkoumat jeho oblečení a setkala se s jeho soustředěným pohledem. Nevěděla jsem, jestli se z rozpaků
usmát, nebo se odvrátit, a tak jsem jen napodobila jeho chování a čekala, kdo z nás to zírání přeruší dřív.
On se k tomu ale nechystal. Zatímco výtah klesal do přízemí, upřeně mě pozoroval, a já mu tvrdohlavě věnovala
stejnou pozornost. Když jsme konečně dorazili do přízemí, ulevilo se mi, že vystoupil jako první, protože jsem se
potřebovala pořádně nadechnout. Vzhledem k tomu, že jsem předtím dobrou minutu vůbec nedýchala.
"Kampak máte vy tři namířeno?" zeptal se Kapitán, když jsme se všichni vyhrnuli ven.
"Domů do San Diega," odpověděl Corbin. "Co máte na Díkůvzdání v plánu vy?"
"Bude to rušný den. Sousta letů," odpověděl Kapitán. "Asi budu tady v práci." Mrknul na mě a já mrkla na něj, než se
stařík obrátil na Milesi. "A co vy, chlapče? Taky domů?"
Miles Kapitána tiše pozoroval, stejně jako předtím ve výtahu mě. Trochu mě to zklamalo, protože před chvílí jsem
cítila jistý záchvěv naděje, že na mě Miles takhle kouká, protože ho to ke mně přitahuje stejně jako mě k němu.
Když jsem teď viděla, jak se pohledem zaměřil na Kapitána, došlo mi, že atraktivita s tím nemá vůbec nic společného,
protože Miles se takhle zřejmě dívá na každého. Následovalo velmi tichých, velmi rozpačitých pět vteřin, kdy nikdo
nepromluvil. Třeba se Milesovi nezamlouvá, že mu stařík říká "chlapče"?
"Užijte si svátky, Kapitáne," pronesl nakonec Miles a ani se nesnažil odpovědět na jeho otázku. Otočil se
a s Corbinem zamířili ven z haly.
Podívala jsem se na Kapitána a pokrčila rameny. "Popřejte mi štěstí, budu to potřebovat," pronesla jsem tiše.
"Pan Archer má zřejmě zase špatnou náladu."
Kapitán se usmál. "Ale ne." Odšoural se ke svému křeslu.
"Jenom patří k lidem, co nemají rádi otázky." Usadil se a zasalutoval mi na rozloučenou. Odpověděla jsem mu
stejným gestem a zamířila k východu.
Netušila jsem, jestli Kapitán Milesovo nezdvořilé chování omlouvá proto, že ho má rád, nebo jestli prostě
omlouvá každého.
"Můžu řídit, jestli chceš," navrhnul Miles u auta Corbinovi. "Vím, že ses nevyspal. Ty můžeš řídit cestou zpátky."
Corbin souhlasil a Miles si otevřel dvířka u řidiče. Já nastoupila dozadu a snažila se rozmyslet si, kam si sednu.
Hned za Milese, doprostřed nebo za Corbina? Ať se posadím kamkoli, stejně ho budu cítit. Byl všude.
Všechno bylo Miles.
Tak to je, když člověka začne někdo přitahovat. Nejdřív není nikde, a pak je najednou všude, ať to chcete, nebo ne.
Musela jsem myslet na to, jestli jsem pro něj taky někde v jeho myšlenkách, ale tomu jsem nedokázala uvěřit.
Většinou poznám, když nějakého muže přitahuju, a Miles do téhle kategorie rozhodně nespadal.
Proto jsem potřebovala zjistit, jak mám zarazit to, co k němu začínám cítit, i když jsem to zatím přesně neuměla pojmenovat. Hloupě se zamilovat do někoho, kdo o mě nestojí, bylo teď to poslední, co jsem potřebovala.
Mám sotva dost času, abych zvládala školuma práci. Vytáhla jsem si z kabelky knížku a dala se do čtení.
Miles pustil rádio, Corbin si sklopil opěradlo a zvedl nohy na palubní desku.
"Nebuďte mě dřív, než tam budeme," varoval nás a přetáhl si kšiltovku přes obličej.
Podívala jsem se na Milese, který si rovnal zpětné zrcátko. Pak se otočil, aby vycouval z parkovacího místa, a jeho
pohled se krátce setkal s mým.
"V pohodě?" zeptal se. Otočil se dopředu dřív, než jsem mu stačila odpovědět, zařadil rychlost a rozjeli jsme se.
Podíval se na mě do zpětného zrcátka.
"Jasně," odpověděla jsem. Nějak se mi podařilo přidat ke konci toho slova úsměv. Nechtěla jsem, aby si myslel,
že mi jeho přítomnost vadí. Jenže bylo tak těžké nepůsobit nepřístupně, když jsem se o to ze všech sil snažila.
Miles se zadíval na silnici a já se ponořila do knížky. Utekla asi půlhodina. Jak jsem se snažila soustředit na řádky
v pohybujícím se autě, rozbolela mě hlava. Odložila jsem knížku na sedadlo vedle sebe a poposedla si. Opřela jsem
se zátylkem o opěrku a položila si nohy na středovou konzoli mezi Milesovým a Corbinovým sedadlem. Podíval se na
mě do zpětného zrcátka a jeho oči vypadaly, jako by měly ruce. Jako by mi přejížděly po každém centimetru těla.
Trvalo to jen asi dvě vteřiny, než se zase soustředil na silnici.
Štvalo mě to.
Štvalo mě, že nemám ponětí, co se mu honí hlavou. Nikdy se neusmívá. Nikdy se nezasměje. Nikdy neflirtuje.
Jako by měl na obličeji věčně přilbu se staženým hledím, které skrývalo jeho pocity před zbytkem světa.
Vždycky jsem letěla na tiché typy. Hlavně proto, že většina kluků mluví až moc, a je dost otravné, když musí člověk
vyslechnout každou myšlenku, co se jim náhodou vylíhne v hlavě. Jenže Miles ve mně probouzel touhu, aby patřil
právě k tomuhle typu. Chtěla jsem znát všechny myšlenky, které mu táhnou hlavou. A zvlášť tu, která je v ní zrovna
teď, skrytá za tím nehybným, stoickým výrazem.
Pořád jsem ho pozorovala ve zpětném zrcátku a snažila se ho odhadnout, když se na mě zase podíval. Sklopila jsem
oči k mobilu. Zastyděla jsem se, že mě přistihl, jak na něj zírám. Jenže to zrcátko bylo jako magnet a moje oči
k němu po chvíli zase vystřelily.
Podíval se do něj ve stejné vteřině jako já. Sklonila jsem hlavu.
Do háje.
Tohle bude nejdelší jízda mého života.
Trvalo tři minuty, než jsem se zase podívala.
Do háje. On taky!
Usmála jsem se, protože mě naše hra pobavila.
On se taky usmál. On.
Se usmál.
Taky.
Miles se zase soustředil na silnici, ale úsměv mu na tváři chvíli zůstal. Věděla jsem to, protože jsem na něj nemohla
přestat zírat. Chtěla jsem si ho vyfotit, než zase zmizí, ale to by vypadalo divně.
Sklonil ruku, aby si položil loket na středovou konzoli, jenže mu tam překážely moje nohy. Opřela jsem se o dlaně.
"Promiň," hlesla jsem a chtěla je odtáhnout.
Položil mi dlaň na bosé chodidlo a zarazil mě. "To je dobrý."
Pořád mě držel. Zadívala jsem se na jeho ruku.
Ježíši, jeho palec se pohyboval. Úmyslně pohyboval, hladil mě po straně chodidla. Sevřela jsem stehna k sobě a dech
se mi zarazil v plicích, protože… protože ten chlap mi normálně pohladil nohu, než se odtáhnul.
Musela jsem se kousnout zevnitř do tváře, abych se nezačala usmívat.
Myslím, že tě přitahuju, Milesi.

• • •

Sotva jsme přijeli k našim, táta zaměstnal Corbina a Milese, aby mu pomohli rozmístit žárovičky. Odnesla jsem naše
věci dovnitř a přenechala Corbinovi s Milesem svůj bývalý pokoj, protože v něm byly dvě postele. Já obsadila ten,
který patřil Corbinovi, a vydala se do kuchyně, abych pomohla mámě s přípravou večeře.
U nás doma se Díkůvzdání vždycky slavilo jen v nejužším kruhu. Naši nechtěli volit mezi svými rodinami, a táta
stejně často nebýval doma, protože během svátků mívají piloti nejvíc práce. Mamka se rozhodla, že Díkůvzdání bude
náš soukromý svátek, takže jsme se každý rok scházeli jen my s Corbinem, máma, a když měl táta volno, tak i on.
Vloni jsme byly s mamkou samy, protože táta i Corbin byli v práci.
Tenhle rok jsme se sešli všichni. A navíc s Milesem.
Bylo zvláštní vidět ho u nás doma. Mamka vypadala spokojeně, že ho poznává, takže jí to asi nijak zvlášť nevadilo.
Táta měl rád každého a těšilo ho, že má další ruce k dobru, které mu pomůžou s vánoční výzdobou, takže si na
přítomnost dalšího člověka u našeho stolu rozhodně nestěžoval.
Máma mi dala hrnec s vařenými vejci, abych je oloupala a připravila plněná. Naklonila se nad kuchyňský ostrůvek
a podepřela si bradu dlaněmi. "Ten Miles je ale fešák," prohodila se zdviženým obočím.
Teď bych asi měla o mamce něco říct. Je báječná máma. Vážně skvělá. Ale vždycky jsem měla potíže bavit se s ní
o druhém pohlaví. Začalo to ve dvanácti, kdy jsem dostala první menstruaci. Máma tím byla tak nadšená, že to nejdřív
zavolala třem svým kamarádkám, než mi konečně vysvětlila, co se to se mnou sakra děje. Takže jsem brzo zjistila,
že moje tajemství pro ni žádnými tajemstvími nejsou.
"Nevypadá špatně," přikývla jsem, jenže to jsem lhala. Absolutně lhala, protože jestli se o někom dá říct, že je fešák,
tak o Milesovi. Ty zlato-hnědé vlasy v kombinaci s okouzlujícíma modrýma očima, širokými rameny, s náznakem
strniště, který lemuje jeho čelist vždycky, když má pár dní volno, s tím, jak vždycky krásně voní, jako by zrovna vyšel
ze sprchy a ještě neměl čas se osušit…
Panebože.
Co se to ze mě sakra stalo?
"Chodí s někým?"
Pokrčila jsem rameny. "To fakt nevím, mami." Dala jsem hrnec s vejci do dřezu a pustila na ně vodu, aby šly
skořápky dobře dolů. "Jak táta zvládá, že je v důchodu?" pokusila jsem se změnit téma.
Máma se na mě ušklíbla. Tohle ušklíbnutí jsem znala, bylo to vědoucí ušklíbnutí a hrozně mě štvalo.
Mámě jsem ani nemusela nic vykládat, protože to byla moje máma. Stejně už to na mně poznala.
Zrudla jsem, otočila se k ní bokem a začala rozbíjet ta zatracená vejce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama