29.kapitola

24. června 2018 v 15:00 | Mcgarry Katie |  1. Překroč svůj stín- McGarry Katie
Echo

Chytla jsem se Noahovy ruky a mrkla na Beth, když jsem se nechávala odvést pryč. Být na Beth milá nikam nevedlo
a pro jednou bylo příjemné být zlá. Zamračený výraz jejího obličeje stál za jakoukoli vesmírnou odplatu,
která mě za to čekala.
Noah otevřel dveře do sklepa a pokynul mi, abych šla první. Teplota spadla nejmíň o deset stupňů dolů, jakmile jsem
se dotkla betonové podlahy. U zdi v rohu byla matrace s přehozem.
Naproti posteli stál starý kostkovaný gauč a na zdi mezi nimi byla televize. Džíny a trika ležely poskládané ve
dvou koších na prádlo.

Dveře se za námi zavřely a dřevěné schody vrzaly pod Noahovými těžkými kroky. Strčila jsem si ruce do kapes a zkoumala
strop. Krk se mi ježil při představě stovek maličkých pavouků chystajících se na mě zaútočit.
"Tak co na to říkáš?" zeptal se.
"Je to... hmm... útulné." Těm pavoukům se tu určitě hrozně líbí. Stejně jako těm divným broukům, co se stočí do
kuličky, když se jich dotknete.
Noah mi odhrnul vlasy za rameno a dal mi rozkošnou pusu na šíji. "Lhářko," zašeptal mi do ucha.
U f - morální otázka: gauč nebo postel, gauč nebo postel? Rozhodnutí mi proteklo mezi prsty ve chvíli,
kdy mě Noah zezadu chytil za poutko od kalhot a dovedl pozpátku k posteli.
Rukama mě objal kolem pasu a stáhl dolů vedle sebe. Opřel se o loket a jeho lišácký úsměv byl na svém místě.
"Umíš si představit, jak dlouho jsem snil o tom, že tě uvidím v téhle posteli?"
"Ne." Lem svetru se mi vyhrnul, když jsem na ni padala, a odhalil můj pupík. Noah mi prstem na břiše opisoval
kruhy až k látce mých bokových džínů. Jeho doteky mi vysílaly do těla něco mezi lechtáním a mrazením.
Srdce mi zrychlovalo a měla jsem co dělat, abych udržela normální rytmus dechu.
Všechny řeči o Noahovy byly pravda. Jeho polibky mi kroutily prsty u nohou a pouhý jeho dotek mi ted otřásal tělem
V krevním oběhu se mi míchal strach s blahem.
"Noahu?"
"Ano?"
Jeho tmavé oči následovaly jeho prsty, kterými mi obíhal pupík.
"Kdy jsi začal hulit trávu?"
Položil mi dlaň naplocho na břicho. "Tohle si budu muset odpracovat, co?"
Přikývla jsem v obavě, že bych místo odpovědi vykvikla.
Všechno šlo tak rychle, moc rychle na tak pomalou osobu jako já.
Noah si skopl z nohou boty a plazil se po posteli nahoru k polštářům.
"Pojď sem." Ruka se mi třásla, když jsem rozepínala svoje černé kozačky a pečlivě je stavěla vedle jeho bot
pohozených podrážkami vzhůru. Z čeho jsem byla tak nervózní?
Tohle byl Noah - ten Noah, se kterým se člověk učí, baví, směje a spřádá plány.
Když jsem se po posteli hrabala k němu, moji pterodaktylovití motýli mi dělali v břiše kotrmelce.
Dobrý bože, byl tak úžasný a já s ním byla v posteli. Opřela jsem se zády o zeď a přitáhla si kolena ke hrudi.
On ležel. Já seděla. Ne, vůbec to nebylo divné.
Noahův úsměv povadl. "Tohle mi nedělej, Echo."
Prohrábla jsem si roztřesenou rukou vlasy a snažila se ovládnout svůj hlas. "Co nemám dělat?"
Stiskl mi ruku a něžně mě po ní pohladil. "Bát se mě."
Noah se napůl zvedl a já se sehnula tak, abych mu mohla položit hlavu na rameno. Mohla jsem ustoupit.
"Neděsím se tebe." Co děláš s mým tělem, možná, ale ne tebe.
"Tak čeho?"
"Odpověz nejdřív ty mně."
Natáhl ruku, vzal mě kolem ramen a opřel si hlavu o moji, takže mě uzavřel do malé hřejivé bubliny.
"Byl jsem v prváku hodně podobný jako Luke - basketbalová hvězda, kluk, který chodil jen s těmi s
právnými holkami a měl ty správné kamarády... snažil jsem se takový zůstat i ve druháku,
ale jakkoli moc jsem se snažil, pořád to nešlo. Nemohl jsem zůstat v basketovém týmu, protože jsem si nemohl dovolit kupovat vybavení nebo mi pěstouni znemožňovali chodit na tréninky a zápasy.
Nakonec mě už unavovalo se tolik namáhat a pořád pro nic, tak jsem se na to vykašlal.
Pak se mě jednou někdo zeptal, jestli si dám jointa, tak..." Odmlčel se.
Takže, Noah hulil trávu. Já pila pivo. Byli jsme skvělá dvojka.
"Já se trávy nebo drog nikdy nedotknu. Nechci dělat nic, co si pohrává se zdravým rozumem. Je moc zranitelný."
Protože jsem se děsila, že udělám něco, co přehodí výhybku a udělá ze mě něco jako moji matku. Podle jistých studií
jsem měla něco mezi čtyřmi a čtyřiadvaceti procenty pravděpodobnosti, že zdědím její pitomé manické geny.
"Jestli se chceš soudit o opatrovnictví svých bratrů, nebojíš se, že tě někdy pošlou na drogové testy?
Víš co, já být soudce, tak to udělám."
Líbal mě do vlasů, a naháněl mi tak husí kůži na krku, ale v okamžiku přestal. "Asi máš pravdu."
Odtáhla jsem se a podívala se mu do očí. "Je mi jedno, že hulíš. Totiž, nezačnu s tím taky a budu radši,
když se budeme vídat, když budeš čistý, ale nehodlám tě měnit."
Noah se zavrtěl, takže mu spadly vlasy do očí, a nechal svůj obličej kamenně bezvýrazný, dokonce bez úsměvu.
Podrbal se ve svém strništi. "Proč jsi nešla na Hoffman?"
"Protože můj táta si myslí, že umění je zlo jako ďábel sám."
A že když budu dál rozvíjet svůj talent, dopadnu přesně tak jako moje matka.
"To nedává smysl."
Ne, nedává, ale co jsem mohla dělat? "Moje máma byla umělkyně. On si spojuje její nadání s tím, jak se chovala."
Noah mě zatahal za kadeř. "Ty nejsi blázen."
Pokusila jsem se ze sebe vyloudit povzbudivý úsměv, ale nepovedlo se mi to.
"Máma přestala brát léky, protože brzdily její kreativitu. Ke každému z jejích obrazů bych ti dokázala
říct, ve které fázi které manické epizody ho namalovala. Jako třeba když mi bylo devět a ona místo toho,
aby mi zazpívala Hodně štěstí zdraví, namalovala na zeď v obýváku Parthenon.
Nemůžeš tátovi dávat za vinu, že mě chtěl uchránit před tím, aby se ze mě stal někdo schopný tohohle."
Ukázala jsem mu na důkaz svoje ruce schované v rukávech.
Noah se natáhl po mých rukou, ale já jsem ucukla. Stiskl rty k sobě a pak ze sebe nečekaně strhl triko a
odhalil celou parádu svých vypracovaných břišáků. Strčil mi před obličej svůj biceps.
Zalapala jsem po dechu. "Ach bože, Noahu." Z ruky mu vyčníval kroužek červené kůže, přesně tak veliký jako
- žaludek se mi sevřel - doutník. Natáhla jsem ruku, abych se ho dotkla, ale pak jsem ji zase stáhla.
"V pohodě. Můžeš na to sáhnout. Přestalo to bolet pár dní potom, co se to stalo. Neukousne ti to prsty.
Je to jenom jizva. Nic víc. Nic míň."
Dala jsem si ruku před pusu a polykala žaludeční šťávy.
"Co se ti stalo?"
"Pěstoun číslo jedna. Moje chyba. Rozhodl jsem se být hrdina a zabránit mu v bití jeho vlastního biologického syna."
Řekl to tak prostě, jako holý fakt, jako kdyby se cejchování dělo kdekomu. "A tohle -"
Noah se dotkl horního cípu tetování na své druhé ruce se mi stalo,
když jsem při tom požáru chránil Jacoba a Tylera svým tělem před padajícími sutinami."
Několik centimetrů široká jizva se táhla prostředkem vytetovaného kříže až dolů.
Nahoře mu pokračovala až na záda.
Odtrhla jsem od ní oči, abych si lépe prohlídla jeho tetování.
Černým keltským křížem se proplétala růže. Každé z ramen kříže neslo jméno jeho matky, otce nebo jednoho z bratrů.
Tíha na hrudi mi sevřela plíce. Prsty jsem obtáhla obrys kříže, ne jizvy.
"Je to pro ně krásná pocta." Nedovedla jsem si představit, že bych přišla o všechno. Měla jsem pořád aspoň tátu.
Možná budu muset celý zbytek života proskakovat obručemi, abych se mu zavděčila,
ale aspoň v tuhle chvíli jsem měla... myslím... jeho lásku.
Noah zvedl moji ruku ze svého tetování a políbil mě na prsty.
"Jo, to je. Moji rodiče by byli hrdí na každou z těch jizev." Hodila jsem po něm očima. "Nemyslela jsem... myslela
jsem to... tetování."
Olízl si rty a pak se uličnicky usmál. "Já vím. Ukázal jsem ti svoje, teď je řada na tobě."
Důrazně jsem zavrtěla hlavou, než tu větu vůbec dořekl.
"To je něco jiného. Ty jsi silný. Pomáhal jsi lidem. J á ... já jsem věřila špatnému člověku a pak jsem celá trapná a nic si
nepamatuju. A vůbec, ty jsi chlap. Jizvy na chlapech jsou, víš co, sexy. Jizvy na holkách, ty jsou... jenom... ošklivé."
A teď jsem to konečně řekla - nahlas. Sevřel mi ruku pevněji a jeho oči potemněly jako bouřkové
mraky. "Na to se vyser. Není nic špatného na tom, když věříš vlastní mámě. A ty kecy o trapnosti - na ty se vyser taky.
Ty nejsi trapná. Měla jsi žaludek na to, aby ses vrátila do školy a pokračovala v životě, jako by se nic nestalo.
Já? Na všechno jsem se vykašlal, a co ze mě zbylo, jsem spláchnul do hajzlu. To je trapný."
Noah pustil moji ruku a vrhl se na mě jako rozzuřený lev.
Bleskurychlými pohyby mě chytil kolem pasu a položil na postel. Srdce mi tlouklo jako splašené, jak se nade mnou
skláněl. "Zlato, nikdo neudělá tu chybu, že by v souvislosti s tebou použil slovo ošklivé. Zvlášt ne, když jsem u toho já."
Odhrnul mi vlasy z obličeje a za jeho prsty zůstávala ohnivá stopa. "Všechno na tobě je nádherné a pekelně sexy."
Otočila jsem hlavu stranou, protože jsem se mu nezvládala dívat do očí.
"Je toho víc." Protože vždycky je toho víc.
Moje máma toho byla zárukou. Chytla jsem lem svého svetru a než jsem stačila ztratit nervy,
přetáhla jsem si ho přes hlavu a trochu se pootočila, takže jsem odhalila nejenom svou
černou krajkovou podprsenku a ruce, ale taky jizvu, o které kromě mě věděli jenom máma a táta.
Noah mi prsty lehce přejel po hluboké brázdě pod levou lopatkou. Hlas měl hlubší než jindy.
"Je mi to líto, zlato."
"O tomhle nikdo neví, Noahu. Ani Lila."
Políbil mě na záda a pohladil po jizvách na ruce. "Jsi nádherná," zašeptal mi do kůže.
Zvedl moji ruku a pořád se mi díval do očí, zatímco mě líbal mezi jizvy. Jeho čokoládově
hnědé oči ztmavly čirým hladem. "Dej mi pusu."
Přemohly mě syrové emoce a potřeba ho držet u sebe.
Každičký kousek mě volal po něm - moje mysl, duše i tělo.
Bez váhání jsem se na něj nalepila celým tělem a dychtivě přitiskla své rty na jeho.
Měla jsem Noahovy ruce všude - ve vlasech, na obličeji, na zádech a pro všechnu lásku boží, na prsou.
Moje ruce se toulaly po jeho úžasném těle se stejnou nenasytností. Omamoval mě svými sladkými polibky
zdaleka ne dost dlouho, když mi rozpálenými rty přejel po hrdle a políbil mě mezi prsy,
až jsem se prohnula v zádech a ztratila svou zamilovanou hlavu.
Aniž bych chtěla, zasténala jsem a zašeptala jeho jméno, když mi rukama sjel ke stehnům a rozpálil celý můj svět
a všechnu moji krev. Pak mě položil zpátky na postel a všude kolem mě ležely moje rozcuchané vlasy.
"Miluju, jak voníš," zašeptal mi do ucha a štípl mě zuby do lalůčku. "Miluju, jak jsi krásná."
Znovu jsem se mu přisála na rty, zahákla si nohu o jeho a začala se s ním rytmicky pohupovat.
Mezi horečnými polibky jsem mu zašeptala ta slova: "Miluju tě." Protože to byla pravda. Noah mi naslouchal.
Díky němu jsem se smála a díky němu jsem si připadala výjimečná. Byl silný a laskavý a starostlivý a ... všechno.
Milovala jsem ho. Milovala jsem ho víc než kohokoli jiného za celý svůj život.
Všechny svaly mého těla zamrzly, když mě Noah přestal líbat a podíval se na mě doširoka otevřenýma očima.
Dvakrát mě pohladil po tváři a nahnul hlavu ke straně. "Miluj se se mnou, Echo. Nikdy jsem se nemiloval."
To není možné. Pověst o Noahových zkušenostech kráčela školními chodbami před ním.
"Ale."
Přerušil mě polibkem. "Jo, ale nikdy jsem se nemiloval.Všechno byly jenom holky, které nic neznamenaly. Ty... "
zykem dráždil můj spodní ret a moje tělo tálo. "Jsi pro mě všechno. Nechal jsem se o zimních prázdninách vyšetřit
a jsem čistý. A mám ochranu." Hrábl někam ke straně postele a jako kouzlem vytáhl malý oranžový čtvereček.
Znovu jsem ztuhla. Noah vycítil moje váhání, zlehka mě políbil a pohladil po tváři.
,A po prázdninách?" zeptala jsem se.
"Nikoho jsem neměl," zašeptal mi do rtů. "Hned potom jsem potkal tebe a
od té doby jsem ani nepomyslel na to, že bych se dotkl jiné."
Milovala jsem ho a byli jsme spolu. Vjela jsem mu prsty do vlasů a přitáhla si jeho hlavu zpátky ke své,
ale v okamžiku, kdy se jeho ruka dotkla pásku mých džínů, srdce se mi zachvělo a zarazila jsem ho rukama.
"Prosím. Počkej. Noahu ..." Bože, ted to fakt řeknu. "Jsem panna."
Teď zase ztuhl Noah. ,Ale vždyť jsi byla s Lukem."
Slabě jsem se usmála. Obvykle jsem měla svázaný jazyk já a bylo pro mě zábavné pro jednou vidět, jak je zmatený on.
"Proto jsme se rozešli. Nebyla jsem připravená."
Sesunul svoje tělo z mého a vtáhl mě do svého tepla. Položila jsem mu hlavu na hrudník a poslouchala uklidňující
zvuk jeho tlukoucího srdce. Noah mi prohrábl vlasy.
"Jsem rád, žes mi to řekla. Musíš se na to cítit a já počkám, jak dlouho jenom budeš potřebovat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama